ROZJÍMÁNÍ O HUDBĚ

ROZJÍMÁNÍ O HUDBĚ

Jaroslav Kovaříček

Kdosi kdysi řekl: „Jsou pouze dva druhy hudby – dobrá a špatná. Když se ti líbí tak je to hudba dobrá, když se ti nelíbí  je to hudba špatná.“ Zní to sice pěkně, avšak pravda to není, líbivost totiž není zárukou kvality. Jednou ze specifik člověka je, že má schopnost vyvinout si náruživou zálibu ve věcech, které nejsou hodnotné, ba některé jsou i vysloveně škodlivé, například kouření nebo špatná výživa.

Hudba je důležitou součástí  života. Byly a jsou kultury, které neznají písmo a nemají tudíž literaturu; pokud vím tak každá společnost v historii měla svoji hudbu. Podle některých teorií řeč se vyvinula z hudebních projevů jako pokřiky, nápěvky a melodické motivy. To můžeme pozorovat i v přírodě, kde zvířata, především ptáci, neznají řeč v našem slova smyslu ale často mají vyvinutý hudební projev ve formě zpěvu. V těchto dnech mám možnost pozorovovat jak u nás australská straka- maminka učí své dvě ratolesti zpívat. Česky se tito ptáci nazývají flétňáci a jejich zpěvy jsou vskutku úchvatné; dají se hudebně analyzovat, nápěvky jsou skládány do prokomponovaného celku. Některé jejich árie trvají i dvacet minut. Zajímavé hudební projevy lze slyšet i v chorálech žab nebo cvrčků. Skvělý hudební sluch mají psi.

Vzhledem k tomu jak důležitou roli hudba v našem životě hraje je tedy žádoucí položit si otázku o kvalitě hudby a jejího působení na jednotlivce i společnost. Existuje objektivní metoda hodnocení hudby nebo jest to záležitost ryze subjektivní? Odpověď zní, že jsou objektivní kritéria dle kterých možno hodnotit umělecká díla, včetně těch hudebních. Není to však záležitost jednoduchá, neboť existuje několik odlišných hodnotících zřetelů. Zmíním se stručně alespoň o některých.

V dnešní konzumní společnosti většina hodnot jeví se být prověřována finančním měřítkem. Dobré je to co vydělá hodně peněz; takto uvažují majitelé nahrávacích studií, vydavatelé, komerční kritici i dramaturgové v rozhlase a televizi. Tento přístup nevypovídá vůbec nic o estetické hodnotě hudby, případně o její užitečnosti či škodlivosti, je to přístup krajně škodlivý. Pro finanční zisk jsou snadno popřeny kulturní hodnoty, které jsou nezbytným nosníkem každé civilisované společnosti.

Spolehlivou metodou zhodnocení  uměleckého díla, která je v dnešním světě většinově ignorována, jest strukturální rozbor, vědecký to nástroj kvalifikovaných odborníků, především musicologů. Tímto analytickým přístupem je možno vyhodnotit melodickou invenci, harmonickou bohatost, tektonickou důmyslnost i originalitu díla. Analytická hodnotící metoda používá se zpravidla v kombinaci s metodou komparativní, tedy srovnávací. Výsledek nám potvrdí, že Bach byl větším a originálnějším skladatelem než třeba Offenbach. Je to tedy hudební věda, která jest profesionální disciplínou schopnou objektivně vyhodnotit kvality různých skladeb i hudebních žánrů. V tomto směru není vůbec podstatné, že většina současných  konzumentů dává přednost hudbě upadlé a primitivní.

Jiným měřítkem, které není silně zakotverno ani mezi hudebními vědci, jest funkčnost hudby, kvalita nesmírně důležitá pro potřeby běžného života. Chci-li si ujasnit kvalitu nějaké skladby je potřebné ujasnit si nejprve k čemu má ona skladba posloužit a jak dobře je to poslání schopna splnit. Beethovenovy poslední kvartety bezesporu patří k vrcholům umělecké hudební kultury, nejsou však hudbou vhodnou, tedy dobrou, pro taneční parket. Zhodnocení ukolébavky nebudeme provádět analytickou či komparativní metodou ale především tím jak úspěšně splní svoji funkci. Dnes už v rozvinutých technologických společnostech se  maminky zpíváním ukolébavek namáhat nemusí, farmaceutický průmysl nabízí plno prášků které za učelem uspání mohou do dítěte nasypat. Účinek dobré ukolébavky je však nepopíratelný, její působivost je právě v harmonické a melodické jednoduchosti. Tyto zásady dodržovali při skladbách ukolébavek i mistři klasické hudby jako Brahms, Chopin nebo Smetana.

Svojí mnohoznačnou působností  dovede hudba obohatit náš život více než kterékoliv jiné umění. Hudba nás provází životem od kolébky až k hrobu. V mém mládí i na vesnici byl každý člověk vystaven široké škále hudebních žánrů. Od maminčiných ukolébavek k písním lidovým, které jsme za vlahých letních večerů zpívávali na návsi. V sobotu večer nás čekala lidovka, umělecky ne zrovna sofistikovaná ale vhodná pro tanec, při kterém se mladí lidé měli možnost sblížit. Tenkráte ještě mladí lidé tančit uměli a tělesný dotyk patřil k věci. Nějaké disko, kde jednotlivci osaměle a zarputile poskakují jsme si ani ve snech nedovedli představit.

Na žádné veselce potom nechyběl svatební pochod. Kostel byla naše koncertní síň a tam jsme poslouchali hudbu klasickou. Život bez hudby byl pro nás nemyslitelný. Právě proto měli bychom věnovat zvýšenou pozornost tomu jak a jaká hudba je v moderní společnosti podporována a propagována. Hudební výchova měla by zaujímat důležité místo ve školském systému.

Hudba nepůsobí jen esteticky a emotivně, má také přímý vliv na fiziologii organismu, toho si je však vědomo jen velmi málo lidí. Vhodně zvolená  hudba vyvolává pozitivní pocity, pomáhá překonávat stres a depresi, napomáhá hojivému procesu. Hudební terapie je dnes vyučována na universitách, její možnosti nejsou však ortodoxní medicínou stále ještě plně doceňovány. Léčení pomocí hudby není nákladné a je zcela bezpečné, protože nemá škodlivých vedlejších účinků.

Na svých přednáškách jsem zpravidla žádán abych vysvětlil objektivní předpoklady hudebních kvalit. To není snadné protože větsina lidí postrádá  potřebné znalosti v oboru hudební teorie. Jako alternativu volím podobnost s jídlem, které také mnozí považují za záležitost pouze subjektivní. Jakési osvěty přece jen v posledních letech bylo dosaženo a tak inteligentní člověk ví, že výživa je důležitou součástí zdravé životosprávy. Výživa dodává tělu nejen energii ale i prvky nezbyné pro růst a regeneraci. Nedostatek třeba vitamínů nebo enzymů vede k poruchám v chodu organismu a následně k vážným chorobám. Řečeno stručně: živý organismus vyžaduje potřebné ingredience. Rajčata jsou bohatá na vitamín C, jsou ale lidé, kteří z nějakého důvodu tuto zeleninu nejedí. Nevadí, pokud zásoby vitamínu C doplní z jiných zdrojů, třeba z citronové šťávy v čaji. Odborník na výživu může spolehlivě a objektivně určit kvalitu jakéhokoliv jídla. Pokud strava obsahuje žádoucí prvky, nezáleží vůbec na tom zdali dáváme přednost kuchyni české, francouzské, thajské nebo čínské; styl přípravy jídla jest podmíněn kulturně i historicky. Podobně můžeme posuzovat i hudbu a respektovat při tom kvality jak subjektivní tak i objektivní.

Základním stavebním materálem hudby jest zvuk, tedy vibrace od 20 až po 20,000 kmitočtů za vteřinu. Jsou dva základní typy zvuku – hudební, což jest tón určité výšky a nehudební zvuk, tedy hluk. Horizontální organizace tónů vytváří melodii, vertikální seskupení staví akordy. Dalšími hudebními prvky jsou dynamika, rytmus a tempo, tónová barva a také forma (tektonický plán.) Hudba jest tedy energie organisovaná podle hudebních principů.

Vesmíru vládnou dva základní  zákony, stvořitel byl skladatel. Je to zákon harmonie a zákon resonance. Zákon harmonie je postaven na řadě tzv. alikvotních tónů, která je platná v jakémkoliv časoprostoru, tedy i v jakékoliv kultuře. V přírodě je patrná tendence udržovat harmonickou rovnováhu. Zákon resonance jednak stanoví základní frekvenci v které systémy vibrují a zároveň způsobuje přenos energie. Když například brkneme na strunu tak ta vydá tón jehož výška je určená délkou struny a jejím napětím. Pokud je v blízskosti struna naladěná na stejný kmitočet tak se rovněž rozezní, vybuzena energií z té první struny.

V každém živém organismu jsou obsaženy hudební kvality. Každá buňka vibruje specifickou frekvencí, naše dýchání má své tempo. Srdce jest objektivní metronom, neboť je-li zdravé osciluje žádoucím tempem tak aby zásobovalo tělo potřebným množstvím krve. Pokud tluče příliš rychle nebo pomalu tak to svědčí o vážném zdravotním problému. Jinou srdeční vadou je arytmie. Lékař při prohlídce proto nejprve nasadí stetoskop a poslechem zjišťuje činnost srdečního svalu. Měření resonančních reakcí orgánů v těle lze využívat jako diagnostický nástroj. Ve výčtu toho jak různé hudební prvky jsou úzce spojeny s životem bych mohl ještě dlouho pokračovat, ale doufám, že i jen tento malý výčet potvrzuje působnost zvukového, a především hudebního, prostředí v kterém žijeme.

Hudba hrála důležitou roli již v počátcích jedné z nejstarších civilisací. Podle čínských legend začátky jejich hudby sahají až do třetího tisíciletí před naším letopočtem. Jedna báje  uvádí, že otcem hudby byl nějaký Lin Lung, který vyrobil z bambusu první flétnu a naladil ji podle zpěvu ptáků. Jiné zdroje uvádějí jako otce hudby císaře Fu Xi, který vládnul kolem roku 2850 pnl a položil základy čínské civilisace.

Slavný filozof Konfucius (551-479 pnl,) který byl rovněž vynikajícím hudebníkem, považoval hudbu za nezbytnou součast výchovy. V jeho filzofii je dobrá hudba jen taková, která povznáší člověka a pěstuje ctnost: „Chceš-li poznat zdali lidé mají dobrou vládu, jsou-li jejich zákony dobré či špatné, prozkoumej hudbu kterou provozují.“

Ve staré Číně  měli císaři ve zvyku vysílat po své říši hudební znalce, kteří kontrolovali stav hudební kultury, obzvláště zdali ladění nástrojů bylo v harmonii s vibracemi prostředí. Následkem různých vlivů takto eticky pojatá hudební kultura počala upadat v 17. století v dynastii Ch’ing a není možná náhodou, že to byla dynastie poslední. Po roce 1912 následoval úpadek sociální i hudební, a když nastoupil Maův režim s komunistickými častuškami prožívala Čína nejhorší dobu svých dějin.

Svět se mění a mění se i hudba v něm. Jednu z největších změn způsobil vynález tranzistoru, uvedený do masové výroby v padesátých letech dvacátého století. Tranzistor umožnil výrobu  levných zesilovačů, přenášení a elektronické nahrávání zvuku. Nastal proces elektrifikace hudby. Bez zesilovačů nebylo by rock and rollu a decibelového rámusu, kterým tato „hudba“ zamořuje svět. Díky tranzistoru je dnes únik před protivnou hudbou velmi ztížený, útočí na nás v obchodech, restauracích, v dopravních prostředcích, ve výtahu, ba i na pasece v lese, když tam přijede nějaký rámusář s transistorovým přehrávačem. Vstoupili jsme do období hudebního terorizmu a žádný císař nepošle své odborníky aby nás před tímto škodlivým hlukem uchránili.

Soudobá masová  hudba není jen problémem estetickým, je škodlivá pro živé organismy. Dva hlavní problémy jsou nepřirozená dlouhotrvající hlasitost a vysoký obsah nehudebních zkuků, tedy hluk bicích nástrojů. Tento problém je dobře prozkoumán a odborně popsán. Abych nemusel jen věřit odborným studiím udělal jsem sám několik experimentů a vystavil rostliny zvuku rockové hudby. Výsledek byl alarmující, hlasitá a hlučná hudba zahubí rostliny nejpozději do tří týdnů. Následky této „kulturní revoluce“ jsou už patrné, většina lidí trpí dnes sluchovými poruchami, s narůstajícím zvukovým znečištěním je spojen i narůstající problém zvaný tinnitus (pískání v uších,) který vede k depresím a dalsím zdravotním potížím. Jeví se, že kromě hrstky odborníků o tento problém nejeví nikdo valný zájem. Asi ti čínští mudrci měli pravdu,  úpadek hudby je průvodním jevem kulturního rozpadu společnosti.

Občas jdu na ryby, jen šplouchání  vody podmalovává mé přemítání. Rád bych jednou chytil zlatou rybku a požádal ji o splnění jediného přání, aby mi dala čarovnou moc otevřít lidské ucho a hlavně srdce inspirujícímu kouzlu hudby J.S.Bacha. To by znatelně změnilo a obohatilo společenský život. Jsem však neuspěšný rybář a tak zůstává jen u toho zbožného přání.

About Avadoro Worden

Iconoclast
This entry was posted in Czech and tagged , . Bookmark the permalink.

2 Responses to ROZJÍMÁNÍ O HUDBĚ

  1. tallis says:

    OSN, kromě obvyklých blbostí, vymyslelo Mezinárodní Den proti hluku, který je dnes nebo zítra, což by mohlo pana Kovaříčka potěšit. Nevím ovšem, jestli se jedná o stejný hluk. Uspořádá Bono koncert aby svými decibely přispěl dobré věci?

  2. Sven says:

    Když jsem přečetl první odstavec článku, chtělo se mi protestovat. Přeci já sám vím, jaká hudba se mi líbí a není to jenom jeden druh. Pak mi to ale nedalo a přečetl jsem ten článek celý. A jsem rád, že jsem to udělal, protože cítím, že to je pravda.
    Přestože mám stále rád bluegrass, country & western, uvědomil jsem si, že ve chvilkách osamění si pobrukuji melodie a polozapomenuté texty lidových , zcela běžně neznámých písniček, které zpívala moje maminka a na které jsem už leta zapomněl.
    Děkuji pane Kováříčku, za hezký článek !

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>