“AUSTRALIA” AUSTRÁLIE

AUSTRALIA” AUSTRÁLIE

Každý lidský přečin odpustím herci,

žádný hercův přečin neodpustím člověku.

Goethe, Vilém Meister

Dávno, dávno již tomu, co jsem se posledně díval na dobrý australský film. Tolikrát zklamán,  nechodím na ně nebo jen zřídkakdy ze špatně pochopené povinnosti a bezpodstatné naděje. Většina lidí, jak ukazují návštěvní statistiky, se poučila a australské filmové tvorbě se vyhýbá. Daňový poplatník ovšem takovou volbu nemá.

Když jsem kdysi před dvěma lety se známým začal diskusi o filmu AUSTRALIA , právě v tu dobu přicházejícím do kin, napadlo mne, že třeba, možná, nějakou náhodou mohu být příjemně překvapen. Připravil bych se o 1/3 láhve průměrného vína, (penzista má kino laciné) ale naštěstí jsem se včas vzpamatoval. Nyní, tj. v lednu 2011 se film objevil v televizi a já … inu, zatím se, poměrně úspěšně, vyhýbám schizofrenii, alzheimeru, pokud si pamatuji, marx-leninismu a jiným duševním chorobám, ale proti mému optimismu žádná terapie nezabírá. Pán Bůh mě potrestal. Film trvá předlouhé tři hodiny během nichž se AUSTRALIA s Austrálií nikdy nepotká.

Ani v nejhorším snu bych si nepředstavil, že by se někdo nestyděl takhle lepit jedno klišé na druhé, pokud to není pokus o frašku a la Limonádový Joe. Ta nafoukanost to nazvat Australia! Před titulky a myslím i po nich je psáno, že je vše založeno na faktech. Nutno přiznat, že některá historická fakta jsou pravdivá. Na severu Austrálie skutečně leží město zvané Darwin, které bylo za druhé světové války bombardováno Japonci. V tom se soudruh režisér nespletl. Ale to je všechno.

Když občas potřebuji bezduchou zábavu (mindless entertainment), tak se podívám na Jamese Bonda nebo Indiana Jonese.  Tento pseudohistorický, pseudomilostný románek mě akorát zvýšil krevní tlak a snížil již nepříliš vysoké mínění o lidstvu. Vedle filmu „Australia“ jsou Geroj Čapajev a Svatba v Malinovce vrcholy kinematografického umění. Socialistický „realismus“ jako vyšitý, snůška stereotypů na třetí, při nichž se člověk chce propadnout podlahou, jak se stydí za lidi, kteří peníze na ten paskvil odkývli. Karikatura Austrálie hodná Krokodýla, lži a bohapusté kraviny; Austrálie, jak si ji představuje někdo, kdo se veze politicky správným  rychlíkem, anebo někdo, kdo kvůli politické korektnosti neví, která ruka je pravá, akorát vidí tu levou, tu která dává.

Film sleduje osnovy té pověstné vysoké školy pastýřské – vyhánění krav, zahánění krav a marxismus-leninismus – rozředěné současnou módou. Začíná jako standardní kovbojka sporem o krávy, ale hned jsou nešťastní vykořisťovaní domorodci obviňováni se zločinů spáchaných chamtivými bílými. Přesto konají zázraky v prospěch bílých. Domorodé děti jsou loveny a odváženy misionářům k násilnému převychování. To je mýtus tzv. ukradené generace, podle kterého existovala státní politika odchytávání míšených dětí za účelem jejich oddělení od domorodé kultury a převychování k bílému obrazu. Mýtus byl vytvořen levicovou mafií jako další rasistický klacek na bílé vykořisťovatele, t.j všechny, kteří do mafie nepatří, další důvod vyžadování odškodnění od daňových poplatníků za údajné křivdy a další ospravedlnění existence celého parazitického aparátu, jinak známého jako aboriginal welfare industry.

Novinář Andrew Bolt již léta žádá, aby někdo jmenoval deset domorodců, kteří byli odebráni svým rodičům proti jejich vůli, proto, že byli domorodí. Zatím se nenašel ani jeden jediný. On totiž tenkrát jako nyní a jako ve většině států, které si chtějí říkat civilizované, příslušný úřad odebere rodičům dítě, s kterým je špatně zacházeno. Domorodá kmenová kultura neměla místo pro míšence. Ti byli biti, znásilňováni, používání jak živé terče při házení oštěpy a v lepších případech jen nedostávali jíst. Státní úředníci dělali co mohli. Samy matky často žádaly o to, aby jejich dítě mohlo do křesťanské misie. Bohužel, přes veškeré důkazy i soudní rozhodnutí se tisíckrát opakovaná lež o „stolen generation“ ujala. Na tuto politicky správnou lež krutě doplácí dnešní domorodá generace, protože není úředníka odvážného natolik, že by domorodé dítě, jakkoliv trýzněné, domorodým rodičům odebral.

Výčet lží a doleva zabarvených nepřesností by zabral celou stránku. Jen namátkou a stručně – Hrdina filmu říká, že jeho domorodá žena umřela na tuberkulózu, protože nemocnice odmítaly domorodce léčit. Je to lež. Léčily. Stěhování domorodých dětí na Melville Island (asi 60km severně od Darwinu) na začátku války je další lež. Proč by se to dělo? Protože tak „budou první na ráně“?  Proč, probůh? I logika té Luhrmannově lži chybí. Domorodci byli spolu s ostatními civilisty evakuováni na jih po náletu.

Ke konci filmu máme velké vítězství nad diskriminací, když hlavní hrdina vyhrůžkami přinutí hostinského porušit zákon a nalít alkohol domorodci. Scénu jste jistě viděli mockrát už dříve: Drsný málomluvný bílý hrdina, bigotní zbabělý hostinský a utlačovaný Indián/černoch/eskymák/Ind/ muslim – ne, ten do šablonky nepatří. Ale zapomněl jsem na utlačovanou ženu. Trnitá cesta k lidským právům zřejmě vede přes hospodu. Nevšiml jsem si v závěrečných titulcích, jestli United Distillers and Brewers Association na film přispěla. Co zla alkohol spáchal a stále páše v domorodých reservacích vidí každý, kdo vidět chce. Výmluva neexistuje. Politicky správní dobrodějové, bojovníci za alkoholická práva domorodců jdou za svými mocenskými cíly přes jejich mrtvoly.

O nějaké umělecké nezávislosti se ve zdejším horko těžkém filmovém průmyslu vůbec nedá mluvit. Federální vláda, a jednotlivé státy přes všechny ty Kulturkommission dávají peníze daňových poplatníků na politicky správnou propagandu ve všech uměleckých oborech, ale s důrazem na film a literaturu. Jak Goebbels, tak Ždanov by měli z  poslušnosti našich umělců radost. Nepochybně soudruh Garrett, tehdejší ministr umění byl výplodem režiséra na výsost potěšen.

Odpustit režisérovi přečin? Odpustit mu jeho politicky správný kýč protože „musel“? Již během příprav se film dostal do finančních potíží a australská federální vláda přispěla 95 milióny dolarů. Australský politický komentátor  Frank Devine tvrdí, že podmínkou daru bylo vroubování tématu „ukradené generace“. Režisér musel? Asi jako všichni ti udavači, upravenci a inženýři lidských duší, bez kterých se socialistické diktatury neobejdou. Nicméně ani po dofilmování si soudruh Luhrmann nemohl odpustit špinění Austrálie a porovnání Baracka Husseina Obamy s ukradeným domorodcem:

„Kdyby žil v Autrálii, je absolutně věrohodné, že vláda, protože měl jednoho bílého rodiče a jednoho černého, by jej mohla násilně odebrat jeho rodině. Dali by jej do ústavu, pravděpodobně by lhali, že jeho rodiče jsou mrtví, změnili by jeho jméno a reprogramovali jej na Evropana…“

Není znám případ, že by smíšené dítě bylo odebráno bílé matce. Nevím, jestli tím chtěl Luhrmann říct, že Obama utrpěl velkou křivdu, protože byl vychováván bílými prarodiči a  občas bílou matkou, a ne keňským otcem. Nechci urážet prostitutky; tak nenapíšu, že Mark Anthony „Baz” Luhrmann je děvka prodejná.

Nebylo by to úplné bez zmínky o Nicole Kidmanové. Možná, že jí křivdím, s herečkami v rukou neschopných režisérů je vždy problém – ale zdá se mně, že je čím dál tím víc loutkou absolutně neschopnou vlastního příspěvku. Na počítání jejích “emocí“ stačí jedna ruka. Že by bezmyšlenkovitou povrchní ženu ani hrát nemusela? Kanadský esejista Mark Steyn o ní napsal, že má zvláštní, téměř neuvěřitelnou schopnost vysát život z každé role.

Kritika se jako obvykle zhostila svého stranického úkolu stylem sobě vlastním.  Kritici sice byli převážně opatrní,  protože kdo si dovolí kritizovat australský film, který stál 180 miliónů, ale stejně si skoro žádný nemohl odpustit výraz”klišé”. Nikdo se ovšem neodvážil říct nebo napsat, že je to historický paskvil a urážka Australanů. Kritici a kulturní „odborníci” vůbec si neuvědomují, že svou bezpáteřností ničí poslední zbytky australské kultury a také poslední stébla domorodé hrdosti. Nebo ví, co dělají?

Něco dobrého z toho být mohlo. Když je podle soudruha režiséra Austrálie tak rasistická, mohl člověk doufat, že se trpící masy v Pákistánu nebo Somálsku po shlédnutí filmu, dopití coly a dožvýkání KFC stehna,  rozhodnout emigrovat do nějaké země nerasistické, třeba do Číny nebo do Čech. Bohužel, buď jsou ty masy lépe informované než naše sdělovací prostředky, nebo na tak prachmizerné filmy nechodí.

Někdo si možná pomyslí, že se zbytečně rozčiluji nad jedním špatným filmem. Ten jeden film je bohužel typickým příkladem toho, čemu se za nacionálních socialistů říkalo gleichschaltung, za sovětsko internacionálních ždanovština a za dnešních socialistů politická korektnost. Na Whitlamovo lože již není třeba naši kulturu ani přisekávat, ani natahovat.  Pasuje perfektně.

únor 2011

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in Australia, Culture, Czech, Politics, Uncategorized and tagged , , , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>