OKNO DO SVĚTA

Pavel Jacko

Trošku jsem to přehnal s tím titulkem. Jsou to jen okna do ulice. Bydlím tady na rohu a vidím z oken na dvě strany. Poněvadž často jen tak po místnostech chodím a přemýšlím, vím, co se děje venku. Vidívám zpocené běžce v tričkách s nápisy typu Zachráníme svět, v botách za jejíchž cenu by dítě v Bangladéši žilo dva roky. Již léta zde v Austrálii pořádáme sbírání smetí kolem vodních toků a pláží. Nikdy tam ty zelenorudé není vidět, spíše penzisty, které zase není vidět na koncertech planetu zachraňujících. Také vidím, jak starý, obtloustlý chlap chodí kolem a sbírá s chodníků odpadky. Má pytel a hůl s háčkem. Nevím, jak často, ale alespoň dvakrát do týdne. Ještě nikdy jsem nebyl na zahradě, když šel kolem, tak jsem s ním zatím nemluvil. Medaili od Obamy, Al Góra nebo Anny Blight určitě nedostane a multimiliardář Bono by se na takového chudáka…

Něco mně to připomnělo. Několik dnů po své přísaze měl nový prezident Spojených států projev. Mezi jiným se zmínil o dopise, který prý dostal od školačky z Jižní Karolíny, která si stěžovala na to, že se jim ve škole loupá barva. Obama si také vzpomněl, že při návštěvě té školy se žákům nelíbilo, že se vyučování musí šestkrát přerušit, poněvadž kolem jede vlak. Hrůza hrůz – šest vlaků!

Školačka Ty’Sheoma Bethea se chce stát právničkou, doktorkou nebo poslankyní, případně prezidentkou, a chce změnit svět. Napřed musí daňový poplatník poslat peníze. Barva se odlupuje. Že by třeba maminky upekly buchty, děti je prodaly, koupily barvu, tatínkové vzali po práci štětce… Pošli peníze daňový poplatníku; děti, dle Obamova a bohužel nejen jeho vzoru, budou měnit svět. Mimochodem, známku na dopis jí dal ředitel školy.

A k těm školačkám, které píší lépe než většina našich novinářů – nepřipomíná vám to Ruddovu Gracii? Před zeleným karnevalem minulého roku v Kodani náš tehdejší ministerský předseda údajně dostal dopis od šestileté školačky – I am writing to you because I want you to be strong in Copenhagen, please listen to us as it is our future. Jakoby četli s jedné příručky Socialistické Internacionály.

Když jsme u té budoucnosti. Naše Julia přišla k volbám s heslem „Kupředu“ (forward), jako v té socialistické písni “Kupředu, levá, zpátky….nekoukej”. Hleď na zářnou budoucnost, voliči, a neohlížej se proboha na ten bordel, který jsme zatím udělali. Nyní, po nepříjemných listopadových volbách chce podobně kupředu Obama. Stejný bordel. Stejná příručka?

Svépomoc se na australském venkově zatím vidí běžně. Dlouho to trvat nebude. Zelení se snaží zemědělství likvidovat, sice poněkud méně drastickým způsobem než Stalin, a naši „kulaci“ prodávají, když mohou, své pozemky asijským státním velkokombinátům. Když nemohou, prodá je banka. Noví majitelé považují stranicky neorganizovanou sousedskou spolupráci za buržoasní přežitek.

Jakýžto strach z lidu levice má! Už lidé přemýšlející jsou pro ně problém, ale lidé dělající něco sami o sobě, to je přímo katastrofa a urážka jejich základní filosofie. Veškeré dění musí být pod vedením strany. Jak si možná pamatujete, ani filatelistické kroužky nenechali na pokoji a ty alespoň musely posílat zdravice ke všem těm komunistickým výročím.

Dnes jsem poprvé viděl jet kolem městský náklaďák s řidičem v klimatizované kabině a dvěma sběrateli. Motor běží, nafta se pálí a dva chodí s pytlem a holí s háčkem. Nebyl jsem ani zas tak moc překvapen, že všichni tři byli bílí. Je zajímavé, že zřejmě ani na takovou práci naši údajně zoufale léta práci hledající somálští a afgánští uprchlíci nestačí. Možná ovšem, že jsou unaveni z toho, jak po okolí svých motelů dobrovolně sbírají odpadky jako ten můj výše zmíněný stařec. Barvu jeho pleti asi uhádnete.

Je to deprimující. Raději zatáhnu záclony.

listopad 2010

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in Australia, Bureaucracy, Labour Party and tagged . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>