Chce se mi psát sračky

Rudolf Výborný

Úvod. Omlouvám se za vulgární slovo v titulu článku. Nepochází ode mne, ale od ministerské předsedkyně. Na svém projevu před tiskovým klubem poroučela žurnalistům:”Nepište s… .” Téměř jedním dechem s jejím prohlášením, že za mlada byla ostýchavá panenka. Viděl jsem to na televisi a můj dojem byl, že to řekla s gustem, žádná stydlivost v tom nebyla. Následovala usmiřovačka:” To nemůže být tak těžké.” Je snadné být svatoušek a rozčilovat se nad jedním vulgárním slovem, jak je to nedůstojné jejího úřadu. O to mně však nejde, spíše se chci podívat na to, proč to řekla a co to vlastně znamená v širší souvislosti. Především to prozrazuje, že Gillard se zlobí, kritika její vlády je účinná a zraňuje její vládu. Za druhé to signalizuje, že si nehodlá vzít kritiku k srdci, chyba není v politice její vlády, ale chyba je v novinách, jak o tom píší. Za třetí to je hrozba i pohrdání, Vaši kritiku neuznávám, velice se zlobím a dejte si pozor. Bitvy s žurnalisty jsou nebezpečné pro politiky, proto usmiřovací tón nakonec. Zdá se, že taktika ostrého slova je docela úspěšná, v nedělních novinách jsem nenašel žádnou kritiku Gillard nebo její vlády, za to dva články proti Tony Abottovi. Když normální novináři poslouchají Gillard a píší tak, aby se jí to líbilo, dostal jsem chuť napsat něco co asi neschvaluje, s… .

Ocamova břitva. William Ocam byl františkánský mnich a filosof, který žil v Britanii na konci třináctého století. Vyslovil zásadu, že ve vědě či filosofii je třeba, pokud nejsou silné důvody proti, považovat za správné nejjednoduší řešení (či teorii). V kriminálním případě je obviněný nevinný, pokud se jeho vina neprokáže. Povinost prokázat vinu leží na žalobci, obžalovaný nemusí svou vinu prokazovat. Podobně je na tom ten, kdo zavádí novou teorii, on má ukázat, že jeho teorie je správná. Snaha najít nejjednoduší řešení byla používána jako heuristický prostředek ve výzkumu od Ocamových dob. Opatrnosti je třeba při odvolávání se na Ocama, za prvé co je a co není jednoduché, je subjektivní, to co se zdá jednoduché specialistovi po letech postgraduálního studia může připadat laikovi hrůzně komplikované. Za druhé případy z historie vědy ukazují, že ne vždy je to nejjednoduší řešení vědecky správné. Vcelku lze říci, že Ocamova břitva vydržela zkoušku časem, téměř tisíc let sloužila jako dobré vodítko filosofům i vědcům. Jestliže přijmeme za správné, že zeměkoule se nepatrně otepluje, nejjednoduší vysvětlení je, že to je následek přírodních procesů. Klima se vždy měnilo a mění se i nyní. Pokud chce někdo tvrdit, že katastrofální oteplování je způsobeno lidskou činností, je na něm, aby to dokázal. Nestačí o tom jen spekulovat, IPCC řeklo to a Tim Flannery ono, jde o důkaz. Pokud vím, žádný takový důkaz neexistuje. Alarmisté však se pohrdavě vyjadřují o lidech, kteří na jejich alarmismus nevěří, zcela navzdory Ocamově břitvě.

Všeobecný vědecký souhlas. Tak jsem přeložil scientific consensus. Celý život byla mým zaměstnáním věda, ale s konsensem jsem se nesetkal, až v poslední době v souvislosti s teorii globálního oteplování. To má jednoduché vysvětlení, ve vědě nemá konsens žádnou platnost. Jak to? Může se zeptat laik. Všichni astronomové souhlasí s tím, že země se otáčí kolem slunce. To však není žádný všeobecný souhlas, to je prostě vědecká pravda. Vědci souhlasí, že země se otáčí kolem slunce, protože to je tak. Země se neotáčí, protože se na tom vědci dohodli. Tak zvaný vědecký konsens, že se země otepluje vlivem lidské produkce kysličníku uhličitého, je vynález IPCC, oni potřebovali nástroj jak přimět celý svět k přesvědčení, že lidstvo způsobí katastrofu produkcí kysličníku uhličitého. Důkaz pro to neměli, přestože se o něj snažili, tak si vymysleli konsens. Když se na tom vědci dohodli, tak to musí být pravda. Je to odvolávání na autoritu, která je vědě naprosto cizí. Stačí, aby jediný vědec podal důkaz nové teorie a teorie je platná. Věda nezná počítání hlasů, jenom vědeckou pravdu. Michael Crichton napsal:”Neexistuje nic jako konsens ve vědě. Jestliže to je konsens, tak to není věda. Jestliže to je věda, tak to není konsens. Tečka!”

Počasí nebo klima. Během katastrofálního sucha alarmisté si byli jisti, že sucho je následek lidstvem působeného globálního oteplování. Sucho je nyní trvalým zjevem. Když nastaly deště a záplavy, tak to nebylo selhání teorie oteplování, ale pouze jen normální proměnlivost počasí. Podobně britská meteorologická služba předpověděla, že v brzké době, vlivem klimatické změny, děti v Britanii nebudou znát sníh z vlastní zkušenosti. Když byla Britanie zavalena mimořádně velkým sněhem, tak to také byla jen změna počasí, pro klimatickou změnu to nebylo významné. Podle mého názoru je to neslučitelné, není možné jednou tak a podruhé jinak. Vzniká však přirozeně otázka, co vlastně klima je. Nejdříve si je nutno uvědomit, že klima závisí na místě. Jiné je klima na severním pólu a jiné na rovníku. Mezinárodní konference klimatologů v roce 1935 ve Varšavě se usnesla, že klima na určitém místě je definováno jako průměr 30ti letého záznamu meteorologických dat na tom místě. To je trochu překvapující, časová délka, která určuje “klima” není definována nějakým přírodním úkazem, jako je například rok, ale prostě usnesením hrstky lidí.
Jako skupina racionálních a dobře vzdělaných lidí, měli jistě dobré důvody pro své unesení. Pro můj laický rozum je však usnesení na třiceti létech neuspokojivé, protože je závislé na lidské libovůli. Je to však ještě horší. Kdyby se bývali usnesli na deseti místo třiceti letech, mohli bychom dnes říci, že se klima ochlazuje. Kdyby se byli usnesli na sto letech, museli bychom uznat, že se klima otepluje. V obou případech všude na světě, tedy globálně. To vrhá značně skeptický pohled na jakékoliv prohlášení, že se klima otepluje nebo ochlazuje. Odpověď je, podle toho jak se na klima díváme! I když přijmeme 30 let v definici klimatu “za bohem danou“ a neměnitelnou, návrat k období dešťů v Australii a sněhu v Britanii je pro posuzování klimatu relevantní. Samy o sobě tyto změny nejsou klimatickou změnou, ale nejsou pro klima zanedbatelné, neboť ovlivní třicetiletý průměr.

CSIRO versus Alan Jones. Ministerská předsedkyně nemůže už předstírat, že každý věří na katastrofální globální oteplování. Tak velice hlasitě oznamuje, že se řídí názorem CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation) raději než míněním Alana Jones-a. Takové porovnávání je klamné, srovnává vědeckou organisaci s žurnalistou. Správné srovnání by bylo, vědce s vědcem, například Tim Flanneryho s Bob Carterem, nebo žurnalistu s žurnalistou, například Andrew Bolta s  Kerry O’Brianem. Nechám na čtenáři, aby si vybral. Nesprávnost srovnávání žurnalisty s vědeckou organizací však není hlavním cílem tohoto odstavce, jde mi o chování vědeckých institucí. Měl jsem chuť napsat, že nynější chování mnoha předních vědeckých institucí je hanebné a nemá v historii obdoby. Hanebnost je pravda, ale historickou obdobu má, u nacistů a komunistů. Vzpomněl jsem si, jak president sovětské akademie věd, matematik, se velice důrazně zastal vpádu armád varšavské smlovy do Československa v roce 1968, prý bylo nutné zabránit kontrarevoluci. Vážil jsem si ho jako matematika, ale naprosto se mi zhnusil. I když jsem si byl vědom, že jistě byl na něj nátlak, myslel jsem si, že to dělat neměl. Sto nacistických vědců odsoudilo Einsteinovu teorii jako méněcenný výplod židovství, Lysenkova ‘věda’ byla oficiální politickou linií sovětské vědy. Tolik ještě jednou o vědeckém konsensu! Vědecké organisace v demokratických zemích se nemají míchat do politiky z velmi prostého důvodu, jejich účelem je hájit zájmy té či oné vědy, navíc jejich členstvo není jednotného politického názoru a je tedy nesprávné pro představitelstvo mluvit jejich jménem na politické otázky. Vrcholná vědecká společnost v Britanii je Royal Society, její zcela nazakrytá podpora klimatického alarmismu bylo pro mne velmi nemilým překvapením. Lord Nigel Lawson, kabinetní minister Thatcherové vlády o tom napsal:” Pokus Royal Society zabránit financování vědců, kteří nesdílí její klimatický alarmismus, je opravdu otřesný.” V odsouzení však neni sám. Americký Marshall Institute napsal:” Je vskutku nešťastné, že Royal Society prosazuje censuru předmětu, který vyžaduje debatu. Censura hlasů, které jsou vyzývavé a provokují, je naprosto protikladná svobodě a je ve sporu s tradicemi a hodnotami svobodné společnosti. To, že taková žádost přichází od uznávané vědecké společnosti je znepokojující, měla by vzbudit celosvětové obavy o úmyslech těch, kteří se snaží umlčet poctivou debatu …. “ Přesně vzato, CSIRO není volné sdružení vědců jako Royal Society, ale úřad vlády. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej! Není divu, že podporuje vládní linii. Než však přejdeme k doporučením CSIRO, musíme si uvědomit, že predikce chování klimatu pomocí počítačových modelů jsou notoricky známé pro svou nespolehlivost. Poslechněme si jak velkou sebedůvěru má CSIRO ve své vlastní předpovědi. V jednom ze svých reportů píše:”Report se vztahuje na možnosti klimatické změny, založené na . počítačovém modelování. Modely zahrnují zjednodušení skutečných jevů, které nejsou plně pochopeny. V souladu s tím CSIRO nepřijímá žádnou zodpovědnost za přesnost předpovědí, které mohou být vyvozeny z tohoto documentu ……” Jinými slovy, máme spoustu keců, ale nezaručujeme vůbec nic! Já jsem žil celý život v omylu, myslel jsem si, že vědecké předpovědi jsou přesné a spolehlivé. Mé největší zklamání s CSIRO je však morální. Dr. C. Spash, přednesl na konferenci bez svolení vedení CSIRO sdělení, které bylo kritické k úmyslu zavést ETS (emission trading scheme). Článek byl uveřejněn v uznávaném časopise New Political Economy a byl též předložen parlamentu. To však nezachránilo Dr. Spash-e, byl nakonec přinucen k resignaci. Ministerská předsedkyně může CSIRO milovat, mně se hnusí!

About Rudolf Vyborny

Professor Emeritus, University of Queensland, Mathematics Areas of Interest are Real and Complex Analysis, particularly PDE's and the Henstock-Kurzweil integral.
This entry was posted in Australia, Climate Change, Communism, Czech, Fascism, Journalism, Labour Party, Science, Socialism and tagged , , , , , , , , , , , , , , , . Bookmark the permalink.

One Response to Chce se mi psát sračky

  1. George says:

    Krasny clanek, diky.
    V Kanade jeste nemame celkovou CO2 dan ale je zavedena na pohone hmoty jiz 3 roky. Jeste se nam nepodarilo zjistit kam se ty danove miliony investuji, ale jak vlada rika je to “revenue neutral” tak si asi zazadam o “financni grant” na vyzkum “zelene technologie” na moznost pouziti pohonu automobilu “natahovanim pera ” jako v pouzival v hodinkovem stroji, se setrvacnikem pro jizdu z kopce. Jakmile to vyresime tak pozadame o dalsi vyzkumne penize na vyreseni automobilove jizdy opacneho smeru “do kopce”.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>