Ty zdráháš se …

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)

Ty zdráháš se – mám odejíti?

O dovol ještě na chvilku!

Hle, měsíc vzplál a právě svítí

na bílou Tvoji postýlku.

 

Proč leká Tebe jeho světlo,

že chvěješ se mu v zápětí?

Snad líčko Tvé by znovu zkvětlo,

kdyby nás uzřel v objetí?

 

Ty zdráháš se – a přec v té chvíli

nám lásky anděl nejbližší,

víc luny světlo závoj bílý

nad námi rozpjal ve výši!

 

Jen postůj! – Jeho dech mým retem

ať strun Tvé duše dotkne se,

ať zahraje Tvých rájů květem

jak zvěst o jaru po lese!

 

Paprskův jeho každé tknutí

sny zlaté roní na víčka,

tu každé hnutí – obejmutí

a každý dech – to hubička!

 

Snad v nich se Tvoje duše vznítí

a štěstí nám se rozední…

Ty zdráháš se? – Mám odejíti?

Nuž na dobrou noc poslední!

 

† †

About Avadoro Worden

Iconoclast
This entry was posted in Czech, Poetry. Bookmark the permalink.

One Response to Ty zdráháš se …

  1. MS says:

    Pojezt sa da vzdycky,
    pravil Jaroslav Vrchlicky.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>