A kapela hraje dál

_ _ _ …

Loď má další díru a naklání se. Kapela na horní palubě hraje optimistické, povzbuzující kousky, čím dál tím rychleji, aby, proboha, ti v podpalubí nepřestali čerpat. Přestože už starý Bedřich (Engels) porovnával kapitalismus s potápějící se lodí, nemohu si odpustit tu metaforu nepoužít, zejména, když slyším odborníky vysvětlovat, že kapitalismus je v posledním tažení, poněvadž ceny akcií šly dolů. Druhý den stejně odborně dokáží, že kapitalismus dokázal svou životaschopnost, protože ceny šly nahoru.

Když začne do lodi téct, je to problém. U lodí dřevěných se s tím počítalo, takže vyčerpat občas vodu ze dna bylo normální. Díra pod čárou ponoru je problém větší, velice závislý na velikosti otvoru. Poněvadž se to stávalo, námořníci, zřejmě jako ten pořekadlový Dalibor, vymysleli řešení. Do malé díry se zatluče klín. Na větší díru se z vnější strany něco dá, buď plachta, nebo pytel s koudelí a smolou, zkrátka něco, co je větší než díra a dostatečně pevné, aby to tlak vody neprotlačil dovnitř, jen tak zatlačil. Když nebylo dost koudele, cupovaly se námořníkům spodky.

Přirovnání přímo vyskakuje – díra ve finančním systému se zacpe úsporami občanů, a když to nestačí, rozcupují se daňovým poplatníkům spodky – jen metaforicky, doufejme. Vše, místo smolou, pomazáno medem slibů. Později, u lodí kovových, přišel někdo na nápad rozdělit podpalubí voděvzdornými přepážkami, takže jedna díra v trupu nemusela nutně loď potopit za předpokladu, že přílišný optimismus nenechal vše otevřené. Titanic byl jednou z prvních nepotopitelných lodí. Nicméně myšlenka, nepochybně dobrá, se ujala. Díra tudíž nyní vede k náklonu, jednou doprava, jednou doleva. Nu což, řeknete si, to jsme již zažili. Ale – když je loď příliš nakloněná, kormidlo je ve vzduchu a je obětí proudů a větrů, a navíc, což je nejdůležitější, na nakloněné palubě se nedá tancovat.

Ten problém se řeší tím, že se, jak všichni doufají, do vodotěsných komor na straně opačné vpustí voda. Loď se vyrovná, je sice trochu hlouběji ve vodě, ale to moc nevadí, pokud je dostatek barvy a lidí ochotných přemalovat čáru ponoru (plimsoll line) o něco výš. Skoro se stydím tohle porovnání vysvětlovat, ale – problém způsobený přebytkem peněz se vyřeší pumpováním dalších peněz. Nuly v počítačích jsou tak nezměrné jako voda v oceánu.

Kolize potřebuje viníka. Jak se to mohlo stát? Inu, v ledových vodách větších a větších zisků je víc a víc ker a ledovců. Kapitáni, množné číslo, protože máme tzv. demokracii, nikdy ledovec neviděli a možná o něm ani nečetli. Led v ledové vodě? Několik ker, které buď odstrčili svou rychlostí a hmotností, je nic nenaučily. Těch pár děr? Posádka to vyčerpá, od toho tady jsou. Risk se kapitánů netýká. Teď, po nárazu, jich možná několik potrestáme, aby se neřeklo. Ovšem, všichni jsou na lodi víceméně dobrovolně. Ti, co nejvíc naříkají na hrůzy kapitalistického systému už dávno mohli emigrovat do SSSR, tj. nechat se najmout na loď, kde není motivem zisk. Nebo i nyní do dobře plánované, proti krizím imunní ekonomiky Kuby, Zimbabwe nebo komunistické Číny. Nic takového se neděje, naopak, neplatící pasažéři ze ztroskotaných lodí plánovaného hospodářství stále chtějí na palubu. Pochopitelně, je to jejich právo.

Zatím sice posádka čerpá a čerpá, ale každý doufá, že brzy bude kapitánem nebo pasažérem a čerpat budou jiní. Muzika je hlasitější. Kormidelní kolo bylo nahrazeno kolem rulety. Slaná voda šplouchá na střevíčky firmy Prada. Ještě že hodinky Breitling jsou vodotěsné. Žraloci a záchranné lodě (nebo to jsou piráti?) krouží kolem. Čínské junky loď možná zachrání, ale Open Lloyds Salvage Contract (třetina hodnoty) bude vedle jejich podmínek vypadat jako vánoční dárek. Kapelníků, tj. ekonomickým expertů se to netýká, falešná muzika se hraje vždy a všude.

Pokud to je ještě možné, plovoucí kasino by se mělo vytáhnout na souš, lidé si odpočinout, dobře si to rozmyslet a pořádně opravit. Přemýšlet o užitečnosti zastupitelské demokracie v XXI. století a o těch různých ekonomických teoriích, které s praxí nemají vůbec nic společného. Pevnina je ale v nedohlednu a pochybuji, že kapitáni mají kompas a umí číst mapu.

Na New York Stock Exchange zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Zítra nám budou povídat další, a pak další, dokud nedospějeme. Jednou někdy. Možná.

pavel jacko 3. říjen 2008

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in America, Capitalism, Finance and Economics and tagged , , , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>