Záhada vadnoucí květinky

(dodatek k Soudružce Táni)

Pavel Jacko

Čtenáři se nemají mystisifilitikovat, pokud to není absolutně nutné. Přiznám se, že se mě to básnění zdálo příliš dobré na německou komunistku, ale tak jsem to v knize pana Andersona vyčetl a hodilo se mě to. Po laskavém upozornění paní Fuchsové jsem začal pátrat na internetu a zjistil, že se jedná o básničku víc jak půl tisíciletí starou, Aztéckou, ústně zachovanou, později přepsanou jazykem Nahuatl a ještě později přeloženou do španělštiny. Za autora se považuje pan Ayocuan Cuetzpaltzin, což si jistě každý čtenář, pokud to již nevěděl, snadno zapamatuje.

Cantos de Huexutzingo

Solo asi he de irme?

Como las flores que perecieron?

Nada quedara en mi nombre?

Nada de mi paso aqui en la tierra?

Al menos flores

Al menos cantos

Moje španělština je prachmizerná, ale dovolím si tvrdit, že následující překlad je věrný:

Songs of Huexutzingo

Only this way to go?

Like the flowers that perished?

Nothing will remain in my name?

Nothing of my passing here on earth?

At least flowers

at least songs

V jiné části internetu se uvádí, že na zdi Národního musea antropologie v Mexiku je vytesáno následující, ale zřejmě ne v angličtině:

Is this all I will leave behind:

like a withering flower?

No memory of me upon this earth?

At least a flower… at least a song

At least, pardon, alespoň na květině a písni se to shoduje.

Naše Táňa to napsala takto:

So I must leave, like flowers that wilt?

Will my name one day be forgotten

And nothing of me remain on the earth?

At least, flowers and song.

How then, must my heart behave?

Is it in vain that we live, that we apear on the earth?

Nemyslím, že psala do svého deníku anglicky, takže to je překlad ze španělštiny, nebo možná z němčiny. Je to špatně přeloženo? Zapamatovala si to špatně ona? Nebo opsala z jiné verse Písní Huexutzingo? Já, neuměle, jsem to přeložil do, doufám, češtiny, tak:

Tak musím odejít, jako vadnoucí květina?

Mé jméno jednoho dne zapomenuto

A nic po mně na zemi nezůstalo?

Alespoň květy a píseň.

Jak se má tedy mé srdce chovat?

Žijeme marně, marně jsme na této zemi?

A aby se to jó popletlo, paní Jiřina Fuchsová to má ve své knize jinak. Nedomnívám se, že zrovna to, co jsem já někde vyčetl musí být z toho důvodu pravdivé.

červenec 2010

[Dříve publikováno v cs-magazin a v Novinách č.290]

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in Culture, Czech, History, Poetry and tagged , , , , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>