Westminster system a úpadek mravů

Všeobecný úpadek mravů

a Westminsterský systém

Rudolf Výborný

Westminsterský systém není snadné přesně definovat, ale celkem přijatelný popis je, že to je demokracie praktikovaná ve Velké Británii a v některých, ale zdaleka ne všech zemích, bývalého britského imperia, zejména v Kanadě a v Austrálii. Často jsem slyšel v Austrálii, že to je nejlepší demokracie vůbec. Ponechám-li stranou otázku, že charakterisovat jakýkoliv demokratický systém za nejlepší je samo o sobě značně problematické, připadalo mi to vždy jako naivní a světa neznalá sebechvála. Mnohé demokratické země mají zásady, které nejsou částí westminsterského systému a které jsou, alespoň dle mého soudu, velmi žádoucí. Například, ve Spojených Státech může president zastávat úřad maximálně po dobu dvou volebních období, v Austrálii může ministerský předseda (pokud je zvolen a schválen vládnoucí politickou stranou) zůstat u moci neomezeně dlouho. Ve Švýcarech zásadně důležitá opatření, jako třeba je uhlíková daň v Austrálii, mohou být rozhodnuta hlasy všech voličů (referendem). Z toho je zřejmo, že nejsem slepým obdivovatelem westminsterského systému. Chce se mi však vzpomínat na staré zlaté časy, kdy v Austrálii, díky tradicím a westminsterskému systému se vyžadoval vysoký standard chování veřejných činitelů a to jak v jejich privátním životě, tak pokud šlo o jejich výkon v admini-    strativě či parlamentu. Když došlo k nějaké významné chybě v nějakém ministerstvu, minister musel resignovat a když se vzpěčoval, ministerský předseda ho bez dlouhých cavyků vyhodil. Otázka nebyla, kdo udělal chybu, zda byl či nebyl minister správně, nebo včas informován, chyba se stala, minister byl za to zodpovědný a šel! Nebylo k tomu zapotřebí žádných psaných pravidel či zákonů, správné chování bylo neporušitelnou normou. Jak dávno tomu bylo, kdy tohle bylo samozřejmostí! Dnešek je pln afér, jako instalace střešních insulací, při kterých přišli lidé o život, obohacování se při stavbě nových (ne nuně potřebných) školních hal, atd atp. Asi mi paměť slábne, nějak si nemohu vzpomenout na to, kdy posledně někdo významný resignoval. Podobně to bývalo v privátní sféře. Stačilo, aby veřejný činitel měl pošramocenou pověst, pokud na něj padlo závažné věrohodné obvinění, tak šel. Nešlo o to, zda byl vinný nebo ne, šlo o to, že musel vypadat čistý jako lilie. Nešlo o nevinu, šlo o to aby, v přímém kontrastu k soudním procesům, jeho nevina byla nad jakoukoliv rozumnou pochybnost. Dnes je základním měřítkem to, zda obviněný veřejný činitel spáchal zločin a byl za to odsouzen, před lety bylo rozhodující, zda jeho chování bylo považováno veřejností za nepřijatelné. Diskutoval jsem s přítelem nedávnou aféru, ve které je člen parlamentu obviněn ze zneužití kreditní karty na placení značných částek eskortním službám. Situace je komplikována tím, že nejde jen o jeho karieru, ale o to, že by s ním mohla padnout celá vláda. Co by se asi bývalo stalo před čtyřiceti léty? Nejsme znalci politické historie a oba jsme přijeli do Austrálie asi tak před čtyřiceti léty, naše znalosti westminsterského systému jsou nutně omezené a tak se můžeme snadno mýlit. Dohodli jsme se však na tom, že by ministerský předseda hodil obviněného přes palubu a vypsal nové volby. Risiko prohry by bylo bývalo značné, ale správná morálka by byla důležitější. A dnes? Není nejmenších pochyb, že ministerská předsedkyně Gilard udělá vše, bez ohledu na morálku , aby se udržela u vlády. Kryje obviněného bez ohledu na to, že obvinění je závažné a vypadá věrohodně a že veřejnost zcela bezpochyby považuje jeho chování za morálně závadné.

Nedávné výtržnosti v Anglii byly šokující a levicoví komentátoři se snažili najít všechny možné i nemožné omluvy pro drancování, paličství a hrubé násilnosti. Jedna z takových omluv byl poukaz na zneužití parlamentních výhod k osobnímu obohacení členy parlamentu. Podoba se současnou aférou v Austráli asi není náhodná. Šest britských parlamentářů bylo odsouzeno k nepodmíněným trestům na svobodě. Myslím, že důvody k výtržnostem leží ve výchově, přesněji v jejím naprostém nedostatku a zanedbání, rodiči i státem. Mezi výtržníky byly jedenáctileté dívky. Ty mohly těžko být ovlivněny zlodějnou politiků. Britské soudy byly také překvapeny nízkou účastí rodičů na soudních procesech mladistvých výtržníků. Nenám pochyb, že všeobecná nízká morálka veřejnosti a špatné chování politiků se vzájemně ovlivňují a oboustranně zesilují. Bude zajímavé pozorovat, jak se veřejnost v Austrálii postaví ke skandálům s eskortními agenturami a neoprávněnému použití kreditní karty. Bylo by prospěšné veřejnému životu i naší politické kultuře, kdyby australská veřejnost, bez ohledu na politické spektrum, hlasitě a jednoznačně vyžadovala dodržování dávných zásad westminsterského systému. Zatím jsou veškeré projevy týkající se skandálu naprosto určeny politickou příslušností. Chování veřejných činitelů musí být víc než nezávadné, má být poctivé a mravně nezávadné nad jakoukoliv pochybnost. Nezdá se, že by australská veřejnost byla opravdu rozhořčena. Spíše je lhostejná a cynická, co může člověk čekat od politiků?



About Rudolf Vyborny

Professor Emeritus, University of Queensland, Mathematics Areas of Interest are Real and Complex Analysis, particularly PDE's and the Henstock-Kurzweil integral.
This entry was posted in Australia, Corruption, Czech, Fraud, Labour Party, Socialism and tagged , , , , . Bookmark the permalink.

One Response to Westminster system a úpadek mravů

  1. Karel says:

    Za mých časů se jedenáctkám neříkalo “dívky”, ale holčičky. Všiml jsem si ovšem, že dnes se fyzicky dospívá dřív, skoro určitě na úkor dospívání duševního.

    Že politici lžou a kradou je a vždy bylo zřejmé, ale kdysi tisk do toho trochu vrtal. Nyní většina našich sdělovacích prostředků čeká na pokyn shora – psát sračky nebo větší sračky? Kdy se zase máme obout do Murdocha?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>