Přísaha na korán

(nebo ekvivalent)

Pavel Jacko

V Novinách č.291 (Strašidlo, které opravdu zabíjí) nás paní Marcela Čechová potěšila připomenutím, že jsme si v posledních federálních volbách zvolili prvního muslimského poslance. Přemýšlel jsem, jak asi skládal svou poslaneckou přísahu. Ty věci se berou vážně. Pochopitelně nemyslím přísaha, ale formality kolem. Kupříkladu, každý si jistě pamatuje faux pa, kdy již téměř nositel Nobelovy ceny míru skládal prezidentskou přísahu a předseda Nejvyššího soudu John Roberts to nějak popletl. Obama to opakoval špatně po něm, i když se trošku zarazil. Co chcete, oba jen právníci z Harvardu. Již méně známé je to, že den na to si Obama pozval Robertse do Bílého domu a přísahu si bez televizních kamer, ale s několika svědky zopakoval. Jistota je jistota. (Richard Wolffe: Renegade The Making of Barack Obama, Virgin Books,2009, str. 309)

Náš pan Edham Nurredin Husic (ALP) určitě přísahal na korán. Doba pokročila a nemyslím, že s tím měli v parlamentu takové problémy jako jsme měli v jednom mém soudním případu za starých dobrých časů. Prokurátor tehdy povolal jako svědka postarší osobu odněkud ze Středního východu. Říkejme mu třeba Mustafa. Přísahu na cedulce nedokázal přečíst a na rozdíl od mnoha jiných analfabetů se nevymlouval na to, že zapomněl doma brýle. Přiznal, že neumí číst. Anglicky mluvil dostatečně, a když mu soudní úředník začal přísahu předříkávat, prohlásil, že může přísahat jedině na Svatou knihu – Korán. Ruku na Bibli v žádném případě nedá. V soudní síni byla pochopitelně pouze Bible. Soudce navrhl, že by mohl učinit prohlášení jako ateista, ale to Mustafa odmítl, protože on přece žádný bezvěrec není. Soudce, zřejmě v domnění, že mohamedáni mají stejně jako křesťané různé verze své svaté knihy, se jej vyptával, jakému koránu by dával přednost. Pro Mustafu byl korán jako korán. Soudce tudíž vyslal svého úředníka hledat po soudní budově nějaký korán nebo něco se mu přibližujícího (nearest equvivalent) a přelíčení bylo přerušeno.

Postávali jsme na chodbě asi hodinu. Úředník, když kolem nás pobíhal, jen krčil rameny nebo vrtěl hlavou. Když už se zdálo, že se to do oběda nestihne, navrhl jsem prokurátorovi, ať pošle Mustafu domů, že stejně pravdu neřekne, a pokud mu na té jeho výpovědi přece tolik záleží, ať o polední přestávce koupí korán sám. Pak nám bylo oznámeno, že je vše vyřešeno a začali jsme. Mustafovi na svědecké lavici byla podána kniha v bílém ubrousku, on na Alláha odpřísáhl a vypovídal. Když bylo přelíčení přerušeno kvůli obědu, chtěl jsem se na korán podívat. Úředník se trošku vykrucoval, ale znali jsme se dobře. Muslim Mustafa přísahal na Sbírku židovských anekdot.

říjen 2010

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in Czech, Islam, Religion and tagged . Bookmark the permalink.

4 Responses to Přísaha na korán

  1. Lojza says:

    Tak to má být. Dělat si z těch blbounů legraci.

  2. Jana B says:

    Legrační. Zase něco takového napište.

  3. Stary says:

    Ano, jednoho dne se tomu všemu budeme smát – ale jen v duchu, kleče v mešitě.

  4. Erahial says:

    Brzo vás smích přejde.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>