Svoboda slova

Rudolf Výborný

Měl jsem v Československu přítele a ten říkal, až budu moci na Václaváku z plna hrdla zařvat:”President je vůl!” tak budeme mít svobodu. Proč na to vzpomínám? Svoboda všeobecně je v myslích lidí neodlučitelně spojena se svobodou slova, bez svobody slova prostě skutečná svoboda neexistuje. Za druhé, i lidé mravní a slušně vychovaní, jako ten můj přítel, uznávají, že svoboda slova dává právo se beztrestně dotknout citů kohokoliv, ano i urazit kohokoliv, bez ohledu na jeho postavení ve společnosti. Představme si, že novinář obviní politika ze lži. Pochopitelně, že politik má právo se cítit uražen, bez ohledu na to, zda opravdu lhal. V zájmu společnosti je však důležité, aby existovalo právo pravdomluvnost politika veřejně zkoumat a velmi často není předem jasné, kde pravda leží. Profesor Jim Allan napsal, že společnosti, kde kvete svoboda slova lépe prosperují, lidé si mají raději nechat narůst hrubou kůži, než být přecitliví. Zákony omezující svobodu slova jsou velice často nežádoucí, i když jsou zdánlivě uměřené, jenom svou pouhou existencí omezují volně a robustně diskutovat věci, které mohou být pro dobro společnosti důležité. Když jsem poprvé četl, že svoboda slova zahrnuje v sobě i právo urážet a ponižovat, byl jsem překvapen, ano i zaražen. Urážet a ponižovat, to by se nemělo dovolit, jak k tomu, možná nevinný člověk přijde? Když se však nad celou věcí zamyslíme, zjistíme, že urážka či ponížení jsou příliš citově podbarvené a hlavně subjektivní pojmy. Řekněme, že Franta napsal, že Jan je děvkař a Jan se cítí uražen a ponížen, on jenom má úspěchy u žen. Franta však necítí žádnou vinu, není nic tak hrozně špatného říci, že někdo je don Juan. A kdo má rozhodnout, zda Jan má právo být uražen a Franta být potrestán. Podle mého mínění nikdo. Ani soudce? Je snadné si představit, že za stejných okolností jeden soudce Frantu odsoudí a jiný osvobodí. A cynik by řekl, podle toho jak který soudce má úspěchy u žen. Je prostě moudřejší a hlavně spravedlivější ponechat věci v klidu tak aby Jan, i když se cítí uražen nemohl Frantu úspěšně žalovat. Je však, bohužel nevyhnutelné, svobodu slova omezit. Není možné v zájmu bezpečnosti dovolit zveřejňovat státně důležitá vojenská tajemství. Také pobízení k vraždě, či návod k výrobě atomové bomby se nemá a nemůže uveřejnit. A tak přicházíme k zákonům omezujícím svobodu slova. Ty jsou různé v různých zemích. Na australských zákonech se mi nelíbí, že pravda není dostatečnou obranou proti na cti utrhání. Ve Spojených Státech musí žalobce prokázat zlý úmysl, to nesmírně stěžuje úspěch žaloby a to chválím. Přiznám, že důkladný rozbor zákonů omezujících svobodu slova v různých zemích je nad mé síly, myslím si však, že ve všech zemích slouží často k ochraně mocných tohoto světa a ti ochranu nepotřebují. Podnětem k napsaní mého článku bylo odsouzení Andrew Bolta, o tom závěrem. Teď se ještě podívejme na tak zvaná práva skupin, zejména právo člena skupiny nebýt uražen.

Zajímavě popsal situaci v Kanadě známý novinář Mark Steyn. Jestliže osoba nechráněné skupiny A řekne něco o členu chráněné skupiny B osobě skupiny C (která může ale nemusí být chráněna) tak se nemuselo nic nezákonného stát. Nikdo nebyl osobně uražen, a zákon může být porušen pouze, když je někdo osobně uražen. Kdyby však náhodou někdo ve chráněné skupině B se doslechl, co bylo řečeno, je možné, že zločin byl spáchán a ten neopatrný ze skupiny A si to může odskákat. Nesejde na tom, zda to co bylo řečeno byla pravda, nesejde na tom, zda jde o důležitou věc veřejného zájmu.

Celé je to na hlavu postavené, nehledě na to, že jsme si už vysvětlili, že lidé nemají být urážliví a přecitlivělí. To, že jedna skupina lidí má právo být uražena a druhá ne, porušuje základní předpoklad přirozené spravedlnosti, všichni jsme si rovni. Tak trochu jako u Orwella, všichni jsme si rovni, jenom někteří víc.

Andrew Bolt ve svých článcích se dotkl citlivosti skupiny australských domorodců světlé pleti, napsal či implikoval, že se prohlašují za domorodce proto, aby z toho měli prospěch. Myslím, že otázka, zda někdo má být zvýhodněn protože patří k jisté skupině lidí, je otázkou veřejného zájmu a jako taková může a má býti podrobena debatě. Uznávám, že se oněch devět domorodců mohlo cítit uraženo, také by se mi nelíbilo, kdyby mě někdo obvinil, že se snažím mít prospěch, který si nezasloužím. To však neznamená, že si myslím, že by taková urážka byla nesnesitelná. Naopak, je zcela zřejmé, že lidí, kteří získají nezasloužený prospěch jsou spousty. Když se smí říci, že ministerská předsedkyně je lhářka, a díky bohu to je stále ještě v Austrálii možné, tak proč by se nesmělo říco něco mnohem mírnějšího o skupině domorodců. Bolt má mé sympatie a doufám, že ho jeho prohraný soud neodradí od jeho statečného psaní. Jisté však je, že Boltův soudní případ bude mít neblahý a tlumící efekt na veškerý tisk. Například, soudce zakázal přetisk Boltových článků. To nesmírně stěžuje studovat celý případ, ať už z důvodů změny zákona či důvodů historických nebo morálních. Nedovoluji si kritizovat soudní rozhodnutí. Bolt prý nepsal s dobrým úmyslem. To mi připomnělo vtip o socialistickém soudnictví. Soudce:”Jste obžalován z urážky presidenta.” Obžalovaný:”Jsem nevinnen. Řekl jsem sice, že Novotný je idiot, ale myslel jsem Novotného z vedlejší vesnice.” Soudce:”My dobře víme, který Novotný je idiot. Odsouzen na pět let.”

Jsem pevně přesvědčen, že zákon, podle kterého byl Bolt odsouzen, má být zrušen. To se však nestane samo sebou, musíme za odstranění zákona bojovat. Liberální strana měla třináct let k tomu, aby tento Keatingův zákon zrušila, Labor zákon nikdy nezruší.

My Češi si vážíme svobody slova, byla nám, s malou přestávkou, upřena téměř po čtyřicet let. Snahy omezit svobodu slova jsou v Austrálii na postupu. Federální vláda chce zavést kontrolu veškerých sdělovacích prostředků. Minister Conroy vidí jeden z důvodů to, že nějaké noviny, podle jeho mínění, vedly kampaň pro změnu vlády v Austrálii. Byl tím zřejmě pohoršen. Já v tom nic špatného nevidím, každý má mít právo usilovat o změnu vlády nenásilnými prostředky. K čemu jsou volby? Vyzývám všechny čtenáře k obraně svobody slova. Můžete tak například učinit, když napíšete svému poslanci.

About Rudolf Vyborny

Professor Emeritus, University of Queensland, Mathematics Areas of Interest are Real and Complex Analysis, particularly PDE's and the Henstock-Kurzweil integral.
This entry was posted in Australia, Journalism, Labour Party, Socialism and tagged , , , , , . Bookmark the permalink.

One Response to Svoboda slova

  1. Hanka says:

    Jsem rada, ze jsem nasla pana Vyborneho, je vyborny. Ja se zajmem ctu Andrew Bolta pravidelne kazdy den a ted si muzu pocist jeste v cestine.
    Dekuju!!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>