Řecká tragedie

Rudolf Výborný

Demokratické země s velkým počtem obyvatelstva, jako například USA nebo Francie, jsou dostatečně spokojeny s vlastní versí demokracie a příliš nedbají o to se poučit nebo dokonce vylepšit svůj model demokracie srovnáním s demokracií švýcarskou. Navštívil jsem Švýcary naposled asi tak před dvacetipěti léty. Je zcela možné, že mé informace jsou trochu zastaralé. Ideál však zůstává stejný. Při prohlídce parlamentu nám průvodce hrdě ukazoval skromný brouk Volkswagen, ve kterém ministerský předseda jezdí do práce. Žádné dlouhé procesí vládních luxusních aut, které známe z Canberry jako hlavní dopravní prostředek našich politiků. Nepovažuji za reálné, že by si snad naši politici z toho vzali příklad. Mnohem podstatnější rozdíl je však v tom, že o důležitých problémech mohou rozhodnout voliči. Stačí, aby dostatečný počet voličů podepsal petici a o věci rozhodne referendum. V nedávném referendu voliči zastavili rozpínavé stavění mešit přistěhovalci. Nemám pochyb, že v Australii by podobné referendum dopadlo stejně, navíc naši politici by neměli odvahu debatovat o něčem tak politicky nekorektním. Pokud jde o uhlíkovou daň, která mimochodem není na uhlík, ale na kysličník uhličitý, nikdy by nebyla schválena, nejenom to, ani by nebyla navržena k referendu. Neměla by totiž nejmenší naději ke schválení. V Australii máme sice možnost referenda, ale rozhodnutí, zda bude a o čem, rozhoduje vláda. A ta většinou nemá zájem o vládu lidu, lidem a pro lid. Naopak, ta chce vládu strany, stranou a pro stranu.

Levicové vlády mají tendenci hodně utrácet. Mnohé z toho je chvályhodné, na zlepšení situace chudých, na vylepšení zdravotnictví, školství a v Australii na podporu aboriginých. Vada je, že často finacování je špatně kontrolované, tak říkajíc, peníze jsou na půl vyhozené a co je nejhorší, levicové vlády utracejí peníze, které nemají. Jinými slovy žijí si nad poměry. Zadlužují se často natolik, že to působí ekonomické potíže. Během mého života v Australii, každá laboristická vláda skončila s nesmírným dluhem. Na štěstí pro nás, Australie byla vždy tak bohatá, že jsme to přežili bez pohromy. To však neznamená, že vše bylo v pořádku. Například za Whitlama inflace byla mimořádně vysoká a mnoho lidí tím utrpělo.

Řekové nemají to štěstí co Australie. Jejich většinou času socialistické vlády zadlužily stát tak, že má nesmírné potíže dluhy splatit. Řecká veřejnost se bouří a protestuje proti opatřením, které vyžaduje Evropská Unie, aby Řecku poskytla další finační pomoc. Podle mého je to velice krátkozraké. Peníze si půjčili a je třeba je (časem) vrátit. Řeči o vydobytých právech jsou nesmysl, žádná práva si nevybojovali, prostě, žili si nad poměry. President Klaus se o tom vyjádřil:”Řekové mají právo si zvolit životní styl jaký chtějí, ale potom nemohou očekávat, že mohou být ve stejné měnové zóně jako Německo.” To je zřejmě moudré i zřejmé. Horší jsou skryté významy Klausova výroku. Za prvé, naznačuje to možnost konce Eura v Řecku. Když k tomu dojde bude to nejenom ekonomická pohroma pro Řecko, ale i možnost zhroucení Eura jako společné měny s následnými hrůznými ekonomickými důsledky pro celou Evropu. Za druhé, Klausův výrok také naznačuje, že Řekové nemohou očekávat, že Německo je bezedná pokladnice, která bude do nekonečna podporovat řecký životní styl na úkor německého obyvatelstva. A nejde jenom o Německo a Francii. Nedávno Slovensko odmítlo přispět k finanční podpoře Řecka. Podle mého mínění zcela správně, Myslím, že Slovensko je chudší než Řecko a má nižší životní úroveň. Proč by si Slováci měli utahovat opasky pro bohatší Řeky, kteří to sami dělat nechtějí?

Evropské vlády, zejména Německo a Francie, do jisté míry přinutily řeckou vládu přijmout rozhodnutí, které omezí utrácení, zvýší daně a zavede úsporná opatření. Řecká vláda rozhodnutí přijala i když si musela být vědoma, že tato opatření budou velice nepopulární a povedou k nepokojům. Když bylo vše dohodnuto, ministerský předseda Papandreu vyhlásil, že o celé věci rozhodne referendum. To sice zní velice demokraticky, ale porušuje to uzavřenou dohodu. Mám své pochyby, že Papandreu se rozhodl pro referendum z lásky k demokracii. Kdyby tomu tak bylo, mohl to udělat už dávno a hlavně před tím, než se dohodl se Sarkosim a Merkel. Skoro bych se klonil k názoru, že mu jde více o udržení moci ve vlastních rukou. Žijeme v zajímavých časech. Ještě než jem článek dokončil, Papandreu referendum odvolal. To jenom ukazuje, že o tom, zda se referendum vypíše by neměli rozhodovat politici ale voliči, tak jak je to ve Švýcarech. Řecká krise trvá.

 

About Rudolf Vyborny

Professor Emeritus, University of Queensland, Mathematics Areas of Interest are Real and Complex Analysis, particularly PDE's and the Henstock-Kurzweil integral.
This entry was posted in Australia, Czech, Finance and Economics, Labour Party and tagged , , , , , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>