Nebojme se

Pavel Jacko

Někdy si myslím, že je to tím, že rapidně stárnu, ale přesto… Že nemám mezi svými dobrými známými nikoho, kdo by si myslel, že se svět mění k lepšímu je asi pochopitelné – má na to vliv jednak věk, jednak zkušenost a hlavně schopnost vybírat si své známé. Ovšem, když občas mluvím s lidmi mladšími, neslyším nic jiného. Žádný optimismus, žádná naděje do budoucnosti, velké, světový systém měnící nebo alespoň mírně shovívané plány. Slyšet to obvyklé – „My to nezměníme“ od lidí starších překvapující není, ale od 17 až 25 letých překvapivé je a mělo by být. Oni totiž neví, a povětšinou ani nějaký názor nemají, ale i když mají, mají dojem, že by jej měli držet pod pokličkou, poněvadž si myslí, že jsou nějaké úchylky, v zásadním rozporu s většinou lidstva. Naděje na změnu k lepšímu? Kdepak.

Již delší dobu jsem tušil, že nejsem sám, ale konečné potvrzení jsem dostal na výletě do Severního Territoria, kde jsem měl příležitost mluvit s lidmi, které bych jinak nepotkal, kteří nepíší do novin, a když píší, jejich dopisy nejsou nikdy otisknuty a kteří netelefonují do rádia, a když náhodou telefonují, redaktor jim řekne, že na ně nezbyl čas.

Je absolutním faktem, že názory podstatné části veřejnosti, skoro určitě většiny, jsou naprosto ignorovány sdělovacími prostředky. Pokud nějaký takový nesprávný názor se do sdělovacích prostředků dostane, je vždy ocejchován jako extrémní pravice. Jako kdyby oni, whitlamovi pohrobci,* byli střed. Podle medií levice neexistuje. Kdyby měli trochu studu, zamysleli by se možná nad tím, že volby, skoro všude na světě, nedopadají podle jejich předpovědí, ať již je to USA, Austrálie nebo Velká Británie. Referenda už vůbec ne. Lid zkrátka neví, co je pro něj dobré. Jedině novináři to vědí.

Nezávisle přemýšlející lidé trpí pod bičem politické správnosti, původně vymyšlené levicovými držiteli sinekur v universitách na východním pobřeží USA jako systém kontroly veřejného myšlení omezením slovníku a tabuizací některých myšlenek nebo i témat. S nadšením si toho chytli manipulátoři téměř všech politických odstínů. Nyní všude na světě samozvaní rozhodčí určují, s podporou zákonů, jak a o čem můžeme my, nevzdělané masy mluvit.

Když umřel John Paul II, „znalci“ vychrlili své moudrosti a nebylo lehké si v tom najít něco, co nebylo již napsáno dříve a co by dávalo nějaký smysl, což ostatně není příliš překvapující. Nicméně, připomělo mě to něco, co jsem jiiž kdysi někde četl – radu polského papeže polskému Walensovi za doby polského komunismu – act as if you were free – jednej, jako kdybys byl svobodný. Trvalo to porobeným dlouho, než to pochopili, ale nakonec se systém zhroutil. Někdo by asi řekl, že to byli východní Němci, kterým to došlo, utíkáním přes Maďarsko ven. Podle mého názoru tato moudrá a osvědčená rada by se měla aplikovat na poměry zdejší a nynější, přesněji řečeno na tzv. politickou nesprávnost. Většina lidí si z toho, tj. politické správnosti dělá legraci, ale v praxi ten nesmysl mlčky snáší a často i uplatňuje. Od průvodce turistů v uranovém dole v Jabiluce, který má strach použít slovo „sheila“** až po soudce, který se málem počurá strachem, než řekne, že domorodec byl opilý. Je to smutné. Jestli by to takhle šlo dál, nebude dlouho, kdy bude politicky správné říkat domorodcům African Australians. Nesmějte se. Nedostatek logiky nikdy naše manipulátory neovlivnil, a i přes jejich vyhlašovaný antiamerikanismus, přijmou jakoukoliv kalifornskou kravinu levicového odstínu, neb, upřímně řečno, samo o sobě je nikdy nic originálního nenapadlo.

Je důležité si uvědomit, že je nás víc než jich a že obrázek, předkládaný sdělovacími prostředky je falešný, a téměř určitě úmyslně falešný. Nejsme, absolutně nejsme menšina. Vytvářejí mýtus nevyhnutelnosti jejich „pokroku“, a zobrazují jako reakcionáře, rasistu, antisemitu a náboženského fanatika kohokoliv, kdo si jen opováží trošku pochybovat o jejich „nevyhnutelné historické pravdě“. Předstírají že jsou většina, podle osvědčeného příkladu „bolševiků“. Podle nich jsme reakcionáři, pravičáci, zpátečníci, rednecks ***, vždyť překrucování významu slov a nactiutrhačné nálepkování byla vždy jejich výsada. Je třeba změna mentality, nepřijímání jejich verze „pokroku“. Jakýpak pokrok – proti Výmarské republice byl nacismus pokrok, nebo se to alespoň tak zdálo. Politická správnost je úzký klín totality a je proto důležité ji odporovat, a to vždy a všude. My, kteří jsme v podobném nesmyslu povětšinou nějaký čas žili, máme jednak morální odpovědnost, jednak zkušenosti. S odvahou je to trošku horší. /…

…/Možná s výjimkou osobní ekonomické situace, není třeba se bát konfrontace s blbci. Když nic, přidá to trošku koření do života a, s nepochybnou morální převahou, z každé konfrontace vyjdeme vítězně. Ostatně, v našem věku (35+) si to můžeme dovolit. Věřím, že většina ví, jak se to má dělat, ale pro jistotu – moje obvyklá reakce, když se setkám s nějakou tou politicky správnou pitominkou je – vy stále věříte v ten nesmysl? A později, když třeba, s pokrčením ramen – už ani v Kalifornii v tohle nevěří. To obvykle znejistí i nejzbabělejšího konformistu. Když jde o něco vážnějšího, něco, co má něco společného s levicovými, socialistickými bludy, jsem trošku ostřejší a připomenu jim, že ta jejich socialistická myšlenka již zabila víc než 100 miliónů lidí. Přiznám, že v mnoha případech to nefunguje. Zatímco břídilové nacisti zabili nějakých pouhých 30 miliónů lidí a velice málo lidí se nyní k jejich teoriím hlásí, socialisté jsou stále na svoji vražednou filosofii pyšní. Nevím, proč se za to nestydí, ale napadlo mě, podle mé samorostlé psychologie, že je to proto, že si myslí, že jsou na straně síly a jsou tím zrovna tak potěšeni jako ty milióny Němců, jásajících, když jejich wehrmacht vítězně pochodoval. Pochopitelně, socialisté nyní jsou příliš opatrní na to, aby to otevřeně přiznali. Pol Pot jim jejich ideál trošku porušil. Nicméně, nemělo by se jim ustupovat. Oni také s námi žádné slitování nemají, a kdyby se skutečně dostali k moci, poslali by nás do koncetráků bez mrknutí oka, zrovna tak jako jejich ideologičtí bratři před časem. Nebojme se toho, že poškodíme jejich „pocity“. To je jen další z těch nesmyslů, které se vždy musí aplikovat jen jedním, jejich směrem./…

…/Nekrčme jen rameny, když slyšíme nějakou tu idiotsky politicky správnou teorii. Nenechme je určovat agendu diskuse. Rozdílné názory nemají stejnou hodnotu. Nemusíme být „slušní“ nebo, podle nich, „rozumní“. Ostatně, pokud se dá věřit feministicky přibarveným informacím, zaklínadlo znásilňovačů je, „buď rozumná“.

Jednat, jako kdybychom byli svobodní. Nebojme se jich – aby nám to naši vnuci neměli za zlé.

©pavel jacko červenec 2005

*/ G. Whitlam, právník, vůdce Australian Labor Party, ministerský předseda Austrálie 1972-1975, který jako první činy po příchodu k moci, okamžitě stáhl poslední australské vojáky z Vietnamu (kteří hlídali velvyslanectví) a uznal anexi pobaltských republik Sovětským svazem. Levičáci na něj dodnes vzpomínají se slzami v očích.

**/ sheila – australský hovorový, neurážlivý výraz pro mladší osobu ženského pohlaví, nyní používán spíš starší generací. Z neznámého důvodu vzbudil nevůli feministek.

***/redneck – původně pohrdavá přezdívka britských vojáků za burské války (slunce jim spálilo krky), nyní, podle „vzdělané“ levice, označení primitivních nevzdělanců nežijících v New Yorku, Washingtonu nebo v Kalifornii. Převzato jako urážka tzv. intelektuály ve všech anglicky mluvících zemích.

 [ Nepatrně zkráceno. Nemám ponětí kdy a kde to bylo otištěno, asi v Novinách a u pana Krystlíka v cs-magazin]

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in America, Australia, Christianity, Conspiracy, Corruption, Intellectuals, Journalism and tagged , , . Bookmark the permalink.

6 Responses to Nebojme se

  1. Milan says:

    Jak prohlasoval Masaryk-“…nebat se a nekrast”-byt v Cesku to prekroutili na “nebat se a nakrast!”

    Jesti spousta krasnych veci na svete-jde jenom o to je naleznout v te jungli neprehledne. Napriklad-nikdy v mem utlem zivote jsem neochutnal tak dobra vina jako v minulem roce a doutnicky, ktere jsem vykupcil od kubance na Marathonu jsou jako z jineho sveta. Tot pouhe instance, ale verim, ze jich existuje do nekonecna…

  2. Vlasta Kazda says:

    Blahopreji Pavle, vzdy si rada prectu Tve clanky a zamyslim se nad Tvyma uvahami, diky, Vlasta / Kingscliff NSW.

  3. Mihaylo says:

    Všichni se bojí. Pár těch, kteří jsou placení bůhvíkým, předstírá odvahu a nezávislost. Když je někdo veme k soudu, jako Bolta, tak se pos..

  4. Tonda says:

    Všichni se bojíme.

  5. Emil says:

    Nebojme se? To se snadno řekne, ale jak lézt na barikádu když máš naděláno v kalhotách? A navíc – to se nesmí. Snažší sedět doma a udávat.

  6. code gen X says:

    To se snadno napíše, ale kdo půjde na ty barikády?

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>