Pravda a Internet

Rudolf Výborný

Internet je úžasný vynález, nahradí Vám hokynáře, poštmistra, banku, naučný i jazykový slovník a po pravdě přiznám, že nevím co ještě, ale jistě toho bude mnoho. Ačkoliv vím ze zkušenosti, že na Internetu najdu snadno a rychle informace skoro o všem, neustále mne uvádí v úžas, co všechno a jak rychle to jde. Tak například – co je “Spanish-American war tax?” Jedno kliknutí Vám najde skoro okamžitě, že tahle tří centová daň byla zavedena v roce 1898 a vydržela do roku 2006, kdy byla konečně zrušena. Trochu mi to nahání hrůzu, zda se kdy zruší uhlíková daň, doufám, že na to nebudu muset čekat 108 let. Potřebujete vědět jak to bylo s prvním aeroplánem? Google Vám najde téměř okamžitě osm článků a ještě osm dalších odkazů. Potíž je, že ne všechno, co je na Internetu, je pravda. Když dostanete e-mail: ”Miluji Tě, chceš-li vidět jak jsem krásná nahatá, klikni zde” , tak rozhodně na to neklikněte! Číhá za tím zrada, která Vám může pocuchat počítač. A nejenom Vám, je docela možné, že i polovině Vašich přátel, které máte v adresáři. Novinářská kachna-lež je také dobře usazená na Internetu. Je až neuvěřitelné kolik falešností po Internetu koluje. Můžete si to najít na www,hoaxbuster.org. Jenom o presidentu Obamovi je toho tolik, že tomu organisátoři hoaxbuster-u museli věnovat zvláštní stránku. Lstivé pasti na Internetu mají obyčejně společné tři věci: lákadlo, hrozbu a žádost. Náš příklad měl dvě, lákadlo, miluji Tě a žádost, klikni zde. Také jsem dostal e-mail, který měl všechny tři znaky. Lákadlo, rozdělím se s Tebou o miliony,když mi pomůžeš; hrozbu a žádost, dej mi detaily bankovního účtu a to do tří dnů, jinak nedostaneš nic. Opravdu nebezpečné podvody je obyčejně snadné odhalit, a na novinářských kachnách moc nezáleží, navíc máme hoaxbusters. Někdy je však opravdu těžké rozlišit zrno od plev. Mezi léty 950 a 1250 bylo klima značně teplejší než dnes, budeme této době říkat MWP (Medivial Warm Period). Jsou historické prameny, které potvrzují, že v Anglii rostla vinná réva v oblastech, kde nyní nemá nejmenší naději na úspěch, v Gronsku existovaly Vikingské osady tam, kde dnes nikdo nežije. O MWP je pochopitelně mnoho na Internetu. Bohužel, na první pohled některé články si vzájemně odporují – byl MWP zjev globální nebo omezený na oblast severního Atlantiku? Klimatičtí realisté tvrdí, že během MWP byla teplota na celé zeměkouli stejná nebo teplejší než nyní. Přívrženci globálního oteplování by nejradši MWP popřeli, dokonce se uchýlili k podvodu, předložili graf, který MWP vymazal a zdůraznil růst teploty v moderní době. Ten graf je nyní znám pod jménem “hokejka”. A každý ví, že hokejka byl podvod.

Češi vyznávají Masarykovo heslo: Pravda vítězí! Máme ho dodnes na presidentské standartě. Po sametové rovoluci bylo populární dodávat: Pravda vítězí, ale dá to fušku. Mně se ten přídavek vůbec nelíbí. Za prvé, ta modifikace Masarykovo heslo oslabuje, v původním znění je silnější, pravda vítězí sama o sobě svou mravní silou. Za druhé, ta fuška smrdí samochválou. Navíc, jako národ nemáme zrovna nejslavnější historii boje za pravdu v době komunismu. Bohužel často to trvá dlouho, než pravda zvítězí. Od komunistického puče do sametové revoluce to trvalo 41 let. A to není nic ve srovnáním 600let, tak dlouho to trvalo katolické církvi než uznala, že Jan Hus byl nespravedlivě odsouzen. Pravdu milujme. Pravdu braňme! To je všechno hezké, ale to čekání na vítězství dost často vypadá beznadějně.

Viděli jsme, že na Internetu se najdou kachny, nejenom to, dokonce i drzé lži, ale také jsou situace, kdy si člověk nevybere. Našel jsem však důvod k optimismu v nedávné knížce James Delingpola: Killing the Earth to Save It. Jeho překvapující přesvědčení je: Pravda nakonec zvítězí, protože díky Internetu se nedá utajit! Zde jsou dva jeho příklady. Vždy se mi zdálo nesprávné, že přívrženci globalního oteplování ve snaze znemožnit kohokoliv, kdo nevěřil na jejich náboženství, ho obvinili z toho, že je placen mocnými olejářskými společnostmi. Podle mne, to zda CO2 způsobuje katastrofální oteplování je zcela legitimní otázka, kterou je nutno zodpovědět pomocí vědy. Osobní útoky nic nevyřeší. Financování olejářskými společnostmi se navíc ukázalo falešným obviněním – díky Internetu a snaze “obyčejného” občana, který se jmenuje Russel Cook. Ten se rozhodl zjistit, jak je to s finacováním Kapitalistickými Olejáři. Ukázalo se, že hlavním zdrojem byl Ross Gelbsan, kterého Al Gore označil jako držitele Pulitzerovy ceny1. Pravda je, že Gelsban žádnou Pulitzerovu cenu nedostal. Druhým zdrojem byl pouhý jeden řádek memoranda uhelných společností, které naprosto rozumně poukazovalo, že otázka katastrofálního globálního oteplování nebyla s jistotou rozhodnuta. Přesto, že podklady pro obvinění klimatních realistů z korupce Kapitalistickými Olejáři jsou slabé a pochybné, alarmistům se podařilo rozšířit mýtus, že oposice k náboženství globálního oteplování je financována protidemokratickým Kapitálem. WWW udělal konec tomuhle mýtu. Každý si může najít pravdu na Internetu.

Climategate je skandál výzkumného střediska globálního oteplování na universitě East Anglia. Toto středisko bylo považováno za vědeckou autoritu, za zlatý standard ve vědě globálního oteplování, až do té doby než bublina praskla těsně před klimatickou konferencí v Kodani. Na Internetu někdo uveřejnil více než tisíc elektronických dopisů, které si členové střediska posílali. Byl to skandál ohromných rozměrů, který otřásl vírou v zelené náboženství a v nemalé míře přispěl k naprostému neúspěchu kodaňské konference. Climategate odhalila naprosto odsouzeníhodné chování členů střediska. Věda má své mravní zásady, ve velké většině souhlasí tyto principy s tím co se v obyčejném životě považuje za správné a slušné, nelhat a nepodvádět. Je však několik zásad, které jsou specifické pro vědu. Mezi ně patří: výsledky měření nebo pokusů se musí uveřejnit přesně tak jak se staly, žádné upravování či přikrašlování není přípustné; pokusy, které mají prokázat ten či onen přírodní zjev musí být popsány tak jak se skutečně staly, aby bylo možné pro kteréhokoliv jiného vědce (nebo i laika) se na vlastní oči přesvědčit, že pokus je znovu a znovu proveditelný. Je naprosto nepřípustné použít mocenských prostředků (jako je hrozba ztráty zaměstnání nebo ztráty financování vědeckého programu) k potlačení výzkumu, který se nehodí do krámu (například nesouhlasí se zeleným náboženstvím). Je očividné, že je třeba zajistit kvalitu výzkumu, když pro nic jiného, tak proto, že není dostatek prostředků k tomu, aby každý vědec se zabýval tím, co si myslí, že je zajímavé nebo důležité. K zajištění kvality slouží tak zvaný peer review. Mezi vědci existuje všeobecný souhlas, že to je jedině možný způsob, jak zajistit kvalitu, ale také, že peer review má mnoho problémů. Pro určitost řekněme, že jde o publikaci výzkumu ve vědeckém časopise. Autor zašle článek redaktorovi vědeckého časopisu, ten najde odborníka/y ve stejném oboru a zašle mu/jim článek k posouzení. Podle posudku se článek buď uveřejní nebo odmítne. To vypadá docela rozumně, má to však své háčky. Za prvé, autor se nedozví jméno posuzovatele (údajně pro to, aby posuzovatel nebyl vystaven jakémkoliv nátlaku, nebo násilnostem rozhořčeného autora). Já v tom vidím trochu problém, když o někom napíši, že jeho výzkum je nekvalitní měl bych za to vzít odpovědnost, nerad bych však, aby mi někdo v zápalu vášně zapálil barák. Všichni jsme jen chybujícími lidmi, i posuzovatelé v peer review. A tak v návalu práce, posuzovatel přehlédne v článku chyby a nekvalitní článek se přece jenom uveřejní. Znám vědce, kteří nemají uznání pro jinou práci než vlastní, to vede k tomu, že často napíší nepřiměřeně negativní posudek a dobrý článek se neuveřejní. Podobně je tomu s posouzením finanční podpory pro výzkum. Navíc věda je dnes vysoce specializovaná a posuzovatel ze stejného oboru je velmi pravděpodobně v soutěži s autorem či žadatelem. Těžko věřit, že ho to vůbec neovlivní. Jednoduše s peer review jsou problémy a všeobecně se považuje za nepsaný zákon jakkoliv ohrozit spravedlivost nebo nestranost tohoto procesu. To dělali členové střediska v East Anglia, nejenom to, porušili hrubě všechny etické zásady vědy. Nebýt Internetu, nikdy bychom se o tom nedozvěděli, středisko by stále bylo považováno za vzor vědeckého pracoviště. Climategate byl nesmírný škandál. Zajímavé je, jak na něj reagovaly autority, universitní i vládní. Celkem byly tři komise, které se tím zabývaly. Je dosti překvapující, že v podstatě nic vážného nenašly, cynik by to komentoval, že to bylo tím, že se o to vůbec nesnažily. O tom však víme také jenom díky Internetu.

Můj poslední příklad se týká naší ministerské předsedkyně. Měla před mnoha lety, asi tak dvaceti, partnera, který byl odborový předák a údajně zpronevěřil velké částky peněz. Na to existují dva názory, za partnera nemůže nebo, řekni mi s kým se stýkáš a já Ti řeknu, kdo jsi. Bylo to dávno a mně osobně je to jedno, můj úsudek o naší ministerské předsedkyni to nijak neovlivní. Co však je zajímavé, je to, že novinář, který chtěl o tom napsat článek byl vyhozen a článek se neuvřejnil. Detaily se však najdou na Internetu. Pravda se dnes, díky Internetu, nedá zatajit.

 

About Rudolf Vyborny

Professor Emeritus, University of Queensland, Mathematics Areas of Interest are Real and Complex Analysis, particularly PDE's and the Henstock-Kurzweil integral.
This entry was posted in Climate Change, Czech, Fraud and tagged , , , , , , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>