T.G.Masaryk:-
Aha, otázka Pilátova. Prosím vás, co to je, tam ti ptáci v parku?
Straky, pane presidente.
Máte lepší oči. Nejsou to holubi?
Ne, straky.
Víte to bezpečně?
Vím. Už se na ně dívám chvíli, a pozorně. Holubi lítají jinak.
Tak vidíte, sám jste řekl znaky pravdy: že to víte bezpečně, protože jste se 
pozorně díval, a já jsem si své poznání ověřil vámi. Když mermo chcete definici pravdy, řekl bych: pravda je to, co bezpečně a kriticky víme, co je skutečnost uvědomělá. To je celé: to, co víme, vědět bezpečně a s jistotou, alespoň s veškerou jistotou té doby dosažitelnou. Jak to řekl Aristotles: člověk od přírody baží po poznání – ano, ale baží po poznání jistém a bezpečném. Potřeba jistoty, potřeba přesvědčení a pravdy: to je základ a smysl celé noetiky, nic víc.
***
Tož docela stručně: ke každému jednotlivému poznatku, k poznání vůbec, k pravdě vůbec docházíme myšlením. Člověk je bytost myslící, vedle vůle a citu. Myšlení: to je vnímání a představování věcí – hmotných a nehmotných – skrze smysly nebo v paměti a v obraznosti, a za druhé je souzením o představovaných věcech. Vidíte něco bílého a černého, co se pohybuje; že to jsou straky, to už je váš soud. Pravda je v soudech, ne v představování. Posuzujeme představované věci, máme o nich své mínění, své přesvědčení. To je plus, které z pouhé představy dělá poznatek.
Nebo tak: poznatek je soud uvědomělý, soud, který vědomě usiluje o pravdu, o jistotu a bezpečnost. Soudem vypovídáme, že v něco věříme a v co, že jsme o něčem přesvědčeni. Přesvědčení je víra zdůvodnělá; říkáme, že jsme si o tom a tom jisti, jisti naprosto, že máme znalost bezpečnou. Jedním slovem: jistota.
Usilovat o jistotu: to znamená dobře pozorovat to, o čem soudíme, být pozorný, být kritický. Poznání je uvědoměním kritickým. Myslit, poznávat, vědět, to znamená dobře si uvědomit, co víme a co nevíme, co jsme poznali, co neznáme, co poznat nemůžeme. Kritickost neznamená váhavost, nerozhodnost, pochybovačnost nebo skepsi. Být kritický, to je zkoumat, přezkoušet, kontrolovat, ověřovat své poznatky. To je alespoň jedno kriterion pravdy: pravda je soud, který obstál ve zkušebním ohni kritiky.
A nejen kritiky naší. Každé vědecké poznání je podrobeno ustavičné kontrole a kritice nesčetných lidí; může být a je pořád ověřováno, korigováno nebo potvrzováno. Nepřibývá jenom poznatků, ale i method kritických; jen uvažte, co už dnes máme experimentace a měření! Kritika druhých a kritika ustavičná, ta velká součinnost v hledání pravdy je také jedna ze záruk našeho poznání. Nemůžeme si myslet, že už máme dost poznání a samou pravdu; ale můžeme si být jisti – a to je noetická jistota, že se odstupem věků budeme pravdě víc a víc blížit.
Karel Čapek – Hovory s T.G.Masarykem, 1928