Z bojů o Mistra

 

Pavel Jackoczech_flag_small

Čtenářský ohlas potěší jak vážného spisovatele, tak i řezníka z Podolí, který se snaží zhumornit Babičku mezi bůčkem a krkovičkou. Také my, vědci, oceňujeme reakce čtenářů, i když chápeme, že některé perly svými rypáky neuchopí. Tak kupříkladu čtenář P.R. z Broome, Západní Austrálie, píše, že se pletu, když tvrdím, že holubice vrčí, když se ji bere kost, a vrká, když kost je bez kosti. On to zkoušel a holubice nevrčela. Inu, pane P.R., po vyvařené skopové kosti holubice ani neštěkne. Musí to být čerstvá kost z pterodaktyla. Zkuste to, a pak mi napište omluvný dopis.

Jiný Nevěřící Tomáš pochybuje o serióznosti mého výzkumu a chce vidět ty vykopávky, o nichž se zmiňuji ve svém pojednání o vlivu Járy da Cimrmana na severoamerické Indiány. Ne, ne, pane N.T., pěkně běžte a nakopejte si sám. Přece nechcete, abych to dělal za vás? Přesto všechno věřím, že čtenáři si zaslouží vysvětlení mých vědeckých metod. Kupříkladu k Indiánům mě přivedlo to, když jsem si dal v cukrárně indiánka. Jak známo, je to obyčejný piškot s čokoládovou kupolí, vyplněnou bílým krémem. Ale proč to jméno? Proč ne třeba negřenka? Cítil jsem za tím Mistrovu velikost. Výzkum potvrdil, že indiánky se poprvé objevily na trhu krátce po Mistrově návratu ze Severní Ameriky. Nalezl jsme dokonce kopii smlouvy mezi Járou da Cimrmanem a panem Rakvičkou, majitelem pohřebního ústavu s přidruženou výrobou cukrovinek v které si Mistr vymiňoval, že jméno výrobku nebude měněno. Jistě znamení příštím generacím – Indiáni jsou v podstatě bílí a je pod tím česká buchta.

Čtenář S.B. z Prahy si naříká, že do svých esejí násilně zavádím protikomunistické myšlenky. Inu, je to proto, že obyčejně porovnávám genialitu Járy da Cimrmana s lidskou hloupostí. Jestli přijdete na nějaký lepší příklad lidské hlouposti, napište, a já už se o komunismu nebudu zmiňovat.

Většina pisatelů se ovšem omezuje jen na chválu a případné kostruktivní poznámky. Tak kupříkladu byl jsem požádán, abych vysvětlil osud původních pokrývek hlav Vačoušů, tj. Indiánů. Když začali Indiáni nosit čelenky z peří, jejich originální čepice přišly málem nazmar. Jakýsi podnikatel jménem Rychlé Klepeto (původně Ručička) pokusil se vyrobit z nich pomocí špagátků podprsenky. To se však nezdálo dost barbarské Járovi da Cimrmanovi, který dával přednost přiléhavým košilkám z jelenice bez jakékoliv podpěry. Za čepice handloval s Giovannim Marconim rumělku, jíž se tehdy v Severní Americe nedostávalo. Dost pršelo a snadno se z Indiánů smývala. Signor Marconi však frenchmanneměl s čepicemi moc štěstí. Některé balíky byly v podpalubí tak namačkány, že čepice získaly permanentní sklon k jedné straně. Ty prodal za babku ve Francii. Ty, které navlhly a srazily se, prodával v synagogách. Některé, ještě vlhké, narážel na rendlíky a pak sušil – ty byly dodávány do Turecka. Jistou slávu, byť pomýlenou, dosáhl Marconi svými dodávkami do českých zemí. Čepice pro tuto oblast musel uprostřed opatřit jakýmsi čuplíkem. Stalo se tak proto, že obyvatelsto bylo zvyklé na čepiče s kšiltem a nové čepice, kšiltu nemajíce, zůstávaly často na hlavách, když poddaný marně hledal kšilt, aby mohl smeknout před panstvem. Čuplík, za který mohla být čepice vyzvednuta, tak zachránil českému národu pověst. Kvůli podobnosti čuplíku s anténou začal lid Marconiho čepice nazývat rádiovkami. Proto dodnes někteří lidé věří, že Marconi měl něco společného s rádiem.

Popularita rádiovek značně stoupla později, v období druhého temna, kdy tvořila část uniformy tzv. vítězné dělnické třídy.

A na závěr šokující zpráva z komunistického Československa. V tamních pracech o Mistrovi začali psát jeho jméno Jára Cimrman, tudíž bez da. Neexistuje žádný důkaz o tom, že Jára da Cimrman byl to, čemu Angličané říkají yes-man a Češi funkcionář, takže toto prznění Mistrova jména se dá vysvětlit jen jako šokující příklad rusofobie.

Publikováno v Krajanských listech v červnu 1988

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in Communism, Culture, Czech, History and tagged , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>