Čekání na Blanické rytíře

czech_flag_small

Pavel Jacko

Lidé nevzdělaní, chudí duchem, členové politických stran i jinak znevýhodnění občané se občas sarkasticky ptají: Existuje vůbec něco, co Jára da Cimrman neuměl? Inu, je třeba prokázáno, že Jára da Cimrman nikdy na olympijských hrách neobdržel medaili za krasobruslení. Nactiutrhači se ale tímto faktem dlouho těšit nemohou, neboť vliv Járy da Cimrmana i na tak vzdálenou disciplinu si můžeme snadno ověřit. Mistr totiž vynalezl brusle. Bylo to za jeho pobytu ve Švýcarech, kde si jednoho odpůldne vyšel na Matterhorn a byl na vrcholu zastižen změnou počasí. Náhlý březnový mrazík zastavil tání, pokryl horu ledem a učinil normální sestup nemožným. Jelikož se Jára da Cimrman nechtěl opozdit na lekci aritmetiky, kteréžto lekce dával Bertíkovi Einsteinovi, připravujícímu se na reparát, nechal zamrznout do svých pohorek břitvy, které nosil s sebou v aktovce od té doby, co se naučil holit obouruč. Není známo, jaké tekutiny Mistr použil k upevnění břitev, ale můžeme si být jisti, že problém vyřešil s vynalézavostí sobě vlastní.

pine-tree-snowPřestože stál na bruslích pochopitelně poprvé, sjel Matterhorn víceméně bez nehody. Jen tak mimochodem vynalezl jódlování, když neodhadl správnou výšku smrčku, který obkročmo přejížděl. Ve vesnici pak porazil těžkochápavého Bertíka, který považoval Mistrův zpěv slovanské písně Komu se hora zelená za německý příkaz Kommen Sie hier! Oba přečkali srážku bez úrazu. Zajímavé je, že Bertík pak udělal reparát snadno a jeho prospěch se natolik zlepšil, že opustil rodnou ves a podařilo se mu uchytit se coby poslíček na patentovém úřadě, což také potvrzuje všestranný a blahodárný vliv Járy da Cimrmana.

Tím ovšem dopad jedné Mistrovy vycházky nekončí. Když Mistr příští zimu pořádal v Tyrolích lekce jódlování podle své už tehdy klasické smrčkové metody, vedlo to k dramatickému rozšíření módy nošení kožených kalhot mezi obyčejně konzervativními horaly.

A bylo to také v Tyrolích, kde náhodné setkání a provokativní otázka přivedly Mistra k jinému poli působnosti. Jára da Cimrman byl ubytován v hostinci Erstauführung ve vesnici Bewundernswertbestimung. Nějaká komediantská společnost tam pořádala představení a její principál Sammy Beckett, žárlivý na úctu, které Mistr mezi vesničany požíval, řekl po několika korbelích malvazu, že jódlovat, štěpit atom a vynalézat bumerangy umí leckdo. Že to jsou věci praktické, přízemní, ale že věky přečkává pouze umělecké dílo. Ne každý umí vytesat sochu, namalovat obraz či napsat divadelní hru. Za vrchol lidské originality Sammy Beckett považoval schopnost vymyslet absurdnosti, pokud možno v divadelní hru spojené, neboť na tomto poli pokládal sám sebe za mistra. Jára da Cimrman by jistě neztrácel svůj drahocenný čas jakoukoli reakcí na takové nabubřelé výroky, kdyby právě tu noc lavina nezzavalila Erstauführung až po střechu. A tak se stalo, že Mistr napsal hru „Absurdum na kvadrát“ s podtitulkem „Dialektika“. Původní písemný záznam se bohužel nezachoval. Následující popis některých scén pochází z pamětí hostinského Wilhelma von Tele a hosta, sudetského Němce Krak z Onošic:

Mordýř loupežný vesnici přepadl a obyvatelstvo vyvražďovati počal. Když obyvatelé srotili se a trochu na frak mu dali, blahosklonně oznámil, ž e vesnici osudu svému ponechá. I vesničané z okolí s jásotem zprávu tu přivítali, ne že by chválu pěli na své sousedy, kteří na odpor se postavili a sebe i je od osudu zlého ochránili, ale blahořečili mordýřově moudrosti a laskavosti, vždyť on všechny vyvražditi mohl

Konšelé rozhořčeni byli, když na zasedání městské rady Medvědoff, člověk úskočný a vůdce tlupy rabiátů, navrhl zničení všech kuší kromě těch nejnovějších v zájmu zachování klidu a pokoje ve městě. Z tesáku mu v tu dobu kapala krev jeho souseda, kterému proniczanic hrdlo proříz. Rozhořčení se proměnilo v čin, když konšelé odhlasovali, že přinejmenším po tři dny krámy Medvědoffovi a jeho tlupě chleba neprodají a Medvědoff bude si muset pro nej posílat na druhý konec města. Dohoda o brzké likvidaci zastaralých samostřílů byla pak mezi konšely a tlupou uzavřena v přátelském ovzduší. Bylo dále dohodnuto, že kuše budou ničeny zároveň s luky, šípy, palicemi a tesáky, které měly být zničeny podle smluv předcházejících, ale s technických důvodů nebyly…“

Ve Frantíkově vládne zlý čarodějník, který podobu mnohachapadlové chobotnice má a který chapadly svými obyvatele pevně či méně pevně drží, na život jejich dozírá, smradem svým zemi pokrývá a jinal život ztěžuje. Kde chapadlo se smekne, lidé z dosahu jeho utečou, ale jen co jizvy se jim trochu zahojí a plíce čerstvého vzduchu nalokají, o odpuštění čarodějníka prosí…“

Josefov byl kdysi černým suknem pokryt a občané dodnes pod ním trpí, sukno však nyní slábne, trhá se, díry jasnou oblohu ukazují, ale celé generace dál odevzdaně čekají, až rytíř jakýsi sukno pro ně mečem rozetne…“

Na dalším osudu hry se svědkové nemohou shodnout. Podle Wilhelma se Sammy Járovi da Cimrmanovi omluvil; podle Kraka Sammy naopak tvrdil, že hra absurdní není a ukazuje normální stav věcí světských. Ale to už jsou rozdíly malicherné, dnešnímu čtenáři nic neříkající. Škoda jen, že hra celá se nezachovala, možná, že s odstupem času bychom se problémům jejím zasmáli.

Publikováno v Krajanských listech v březnu 1988

About Paul Jacko

Jacko was born in Czechoslovakia not long before the communist putsch in February 1948. He studied industrial chemistry there and left in 1969 for Australia, where he became a lawyer and established his own practice. He has now retired and beside hunting, fishing, camping, prospecting and playing golf he amuses himself by writing.
This entry was posted in Czech, History and tagged , . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>