Tag Archives: Karel Toman

Vlastní podobizna

…from the quills of the dead white poets   Karel Toman (1877 – 1946) Daleko v hlubokém lese vyvěrá zpěvavý pramen. Z tmy k světlu se rodí a třese podsvětní píseň. Život mě křtil vodou živou, chuť hlubin a temnot … Continue reading

Posted in Poetry | Tagged , | Leave a comment

Hlas noci

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Město tě volá, odbojného syna, ó slyš. Ať kladivo jsi, nebo kovadlina, ty zníš. Odvěká píseň, boj a věčné drama hrá v tmách, a tvoje duše žíti … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Mým snem jsi prošla

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Mým snem jsi prošla, jako zjevení alejí tmavou v půlnoci jde tiše. A skoupý vínek černé zeleni, jehož celovat chtěl čelo tvé i vlas, jež vadne, chřadne, … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Domove,domove…

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) V divokou vřavu světa hlas domova se ozval zádumčivě. Pěšinkou, která nikdy nezaroste vyšel jsem hledat rodný dům. A topoly a lípa šuměly posud nad ztemnělou střechou, … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Podzim

  …from the quills of the dead white poets   Karel Toman (1877 – 1946) Hle, stříbrná hvězda v modřínech tryskla na pokraji lesa. A zádumčivý večer závoj stáh na svět i duše. Kdes v pustnoucí vile alt vroucí zpívá. … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Březen

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Na naší studni ráno hvízdal kos. Jde jaro, jde jaro. A když jsem okno na sad otvíral, šeptaly pukající pupeny: Jde jaro, jde jaro. Bez chvěje se … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Verše

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Kam došli jste kdo? V záři hvězd Pod cizím nebem bloudili jsme spolu, snílkové z jiných dob. Vzpomínám. Střecha má drahá mi jest jak rodná země, jež … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Prosinec

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Šla do Betléma rovná cesta, zářila hvězda, všechno bylo prosté. A za nábožných písní sny otců našich věčně putovaly po starém mostě. Byl, nebyl Betlém? Však na … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Doma na hřbitově

  …from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Dva hroby podle sebe už zarůstají travou a vesele z ní hledí maceška žlutá s tmavou. Čas překlenul tu dálku, jež byla mezi námi, zem pochovala … Continue reading

Posted in Czech, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Zástupy

  …from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946) Když přijde jaro a na stromech je květ, my chudá pakáž chcem odjakživa znovu dělit svět. Jsme celé moře, jsme hmota a jsme sen a slunce … Continue reading

Posted in Czech, Poetry, Socialism | Tagged , | Leave a comment

Sluneční hodiny

…from the quills of the dead white poets   Karel Toman (1877 – 1946)   Dům v rozvalinách. Po děravých zdech  se rozlez žravý mech  a lišejníků cizopasná cháska. Na dvoře bují kokotice  a prales kopřiv. Studna otrávená  je napajedlo … Continue reading

Posted in Culture, Poetry | Tagged , | Leave a comment

Mladému slunci

…from the quills of the dead white poets   Karel Toman (1877 – 1946)   Mladému slunci nahá zem  prudce se oddávala v březnu  a tiché hlasy slyšel jsem:  ztratil jsem klíč a již ho nenaleznu. V úvalech loňské listí … Continue reading

Posted in Poetry | Tagged , | Leave a comment

Sentimentální pijáci

…from the quills of the dead white poets Karel Toman (1877 – 1946)  Příteli melancholiku,  druhu mé duše tulácké,  pod kterým nebem zhasnou kdysi  životy naše žebrácké?    Pohádek našich stříbro, šeď  kdy rozstříkne se, v kterou zem?  Kdy hudby, … Continue reading

Posted in Poetry | Tagged , | Leave a comment